Svědectví o světle

To nejdůležitější o Vánocích se děje za tmy. "Betlémská hvězda je hvězdou temné noci," napsala filosofka Edita Steinová. Pro nemálo našich bližních jsou Vánoce opravdu časem temnoty, ačkoli z astronomického hlediska je čerstvě po zimním slunovratu a noci už se pomalu začínají krátit. Rozumím lidem, kteří o Vánocích trpí samotou a smutkem a nevědí, jaký smysluplný obsah těmto svátkům dát. Taky jsem to zakusil a nebylo to nic příjemného.

Během dospívání se mi Vánoce propojily se dvěma zážitky, v nichž zhaslo dětské okouzlení stromečkem a dárečky. Na Hod Boží jsem se probudil, vykoukl z okna a spatřil moji babičku, jak ji zdravotníci odnášejí do sanitky po mozkové mrtvici. Seděla s námi ještě u štědrovečerního stolu a vše se zdálo v pořádku. Už nikdy jsem ji neviděl. Zemřela po Třech králích. Uběhlo několik let a manželské soužití mých rodičů se natolik zkalilo, že se vytratila naděje na usmíření. Přetrpěli jsme poslední společné Vánoce, kdy jsme sehráli komedii na šťastnou a spokojenou rodinu. Krátce po svátcích se táta odstěhoval. Ztratil domov a dodnes Vánoce nesnáší. Ani se mu nedivím.

Možná bych je vnímal podobně negativně, nebýt změny, kterou mi přinesl nečekaný objev duchovního rozměru vánočních svátků. Dobře si pamatuji na advent roku 1999. V husitském kostele v Praze-Nuslích jsem plakal při bohoslužbě, když se zpívalo "Přijde, přijde náš Spasitel". Přišel i ke mně a od té doby stále přichází, třebaže já se mu ztrácím a toulám se venku ve tmě. On se však narodil za temné noci a daroval světlo ztraceným a bloudím v temnotách. Božské Světlo na sebe vzalo tvář bezbranného a nevinného děťátka, které ovšem vyroste, zmužní a osloví nás: "Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste břemeny obtíženi, a já vám dám odpočinout."

Už jsem zmínil hledisko astronomické. Z duchovního hlediska se u betlémských jesliček lámou ledy. Teď záleží na nás, jestli srdce opět zmrznou a zmrtví, anebo roztají a otevřou se radosti a vděčnosti. Vánoční výzvu vyjádřila Edita Steinová nekompromisně: "Staví nás před rozhodnutí mezi světlem a temnotou." Svým životem svědčíme o jednom, nebo o druhém. Musíme si vybrat. Jenom naše volba určí, zda náš dočasný pobyt na Zemi získá smysl a cíl. Nechci žít nesmyslně a bez cíle! Proto slavím Vánoce jako velkou slavnost Světla, které v temnotě svítí a temnota je nepohltí. Jsem však člověk - a moje místo bude i nadále mezi temnými stíny. Beru to! I na tomto místě mohu svědčit o Kristu a děkovat za každý odlesk jeho světla v očích milovaných lidí. 

Od Boha byl poslán člověk, jménem Jan. Ten přišel proto, aby vydal svědectví o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. Jan sám nebyl tím světlem, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví. (Janovo evangelium 1, 6-8)