Světlo života v ohrožení

Na Hod Boží vánoční se rozezněl nádherný, mysticky tajemný hymnus v Janově evangeliu o Slově, které se stalo tělem, o Bohu, který se stal člověkem, o Kristu, v němž "byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila". Na svět sestoupilo světlo života, narodilo se pro nás a touží v nás růst. 

Nový život je vždy znamením naděje, důvodem k radosti, výzvou k proměně. Po zimním slunovratu se v přírodě již všecko obrací od tmy ke světlu. O Vánocích se to stejně obrací i v lidech, k nimž v kostele i mimo kostel doletělo poselství vánočního evangelia. 

O světlo života je však zapotřebí pečovat, chránit je. Novorozeně je slabé a křehké. Aby mohlo růst v nás, musí nejprve samo zesílit. Kristus od počátku proměňuje srdce lidí nikoli svou silou, nýbrž bezmocí, zranitelností a chudobou. Proto se během vánoční doby evangelium posouvá od mystických výšin, kam na orlích perutích stoupá velký teolog Jan, k nebezpečím a nejistotám naší pozemské existence. 

Dvakrát v Matoušově příběhu vyslyšel Josef příkaz anděla: "Vstaň, vezmi dítě i jeho matku!" Životy malého Ježíška i Marie byly v ohrožení. Josef se postaral. Zachránil božské světlo pro nás a pro celý svět. Našel mu útočiště v Egyptě a později domov za zdmi domku v Nazaretu, kde Ježíš dospěl v muže, dorostl ke svému kristovskému poslání vnášet světlo do temnoty, probouzet život v krajině stínů smrti. 

Součástí vánočního poselství je tedy i možnost volby. Budu raději Herodem, který chce život potlačit a zničit, nebo Josefem, který život chrání a dává mu prostor rozvinout se? Uvědomuju si, že podléhám pokušení tvářit se jako Josef, ale přitom se někdy chovám jako Herodes? Proč? Vodítko nabízí Anselm Grün: "Měl bych rád svůj život pod kontrolou, a proto se snažím zabít všechno, co se té kontrole snaží vymknout?"  

foto: Kryštof Bujna

citace: Anselm Grün, Důvěřuj novému dni (Alpha Book, Praha 2024)