Ta moc zastíní i tebe

22.12.2021

Andělé jsou lépe vychovaní než lidé. Žádného z andělů totiž nevychovával člověk, nýbrž Bůh. Patří k základům slušnosti, že dítě umí pozdravit, poděkovat, poprosit. Když archanděl Gabriel navštívil nazaretskou dívku Marii, neoslovil ji ovšem jak se sluší a patří. Neřekl jí "Dobrý den" ani "Buď zdráva" (takto se andělský pozdrav obvykle do češtiny překládá), nýbrž "Raduj se!" (řecky Chairé). Proč by se Marie měla radovat? Protože "nalezla milost u Boha". On ji zahrnuje milostí, takže je skutečně "milostiplná".

Ale co je to vlastně "milost"? Jedná se o ničím nezaslouženou, zdarma a bezpodmínečně danou lásku. Osvobozující, naplňující a duši i tělo obšťastňující lásku, která však na sebe často bere úplně jiné podoby, než jaké očekáváme. Člověka přece Bůh stvořil pro něco mnohem většího, než co si dovedeme představit. A jak se pozná, že lidská bytost je obdařena, doslova nabita energií božské lásky, jež se biblickým jazykem nazývá "milost"? Budeme asi překvapeni. "Moc Nejvyššího tě zastíní," sdělil anděl Marii. Být zastíněn - to je milost, která všechno mění. Našich životů se dotýká stín Moci, jíž se můžeme odevzdat, darovat se jí, nechat se jí obejmout a prostoupit, neboť jde o svrchovanou moc Lásky. 

Už dlouho bloudíme ve stínech a nevíme, kudy kam. Nerozumíme světu, ve kterém se pohybujeme, nerozumíme ani sami sobě. Vlastní srdce a jeho hlubina je pro nás tajemstvím, do něhož se bojíme nahlédnout. V době adventní bývají nejdelší noci, svět obestírají nejtemnější stíny. Ale před vánočními svátky přichází slunovrat. Jestliže uvěříme a sebereme odvahu otevřít svá srdce, poznáme, že "světlo života", o němž hovoří evangelium, vystupuje právě ze stínu, v němž odpočívalo jako dítě v mateřském klíně.

O Vánocích se něco nového a krásného narodí i v nás, pokud si uvědomíme, že každý z nás je také "milostiplný", protože každý je milovaný. A záleží na svobodném rozhodnutí každého, jestli dá lásce šanci a odpoví na její volání, na tichý hlas ze stínů, kam nám strach zakazoval jít. Teď jsme uvnitř. Pod milostí, nikoli pod zákonem. Člověče, dříve či později ta moc zastíní i tebe! Přesně takové je univerzální poselství Mariina příběhu. Dovolíš, aby se její příběh stal i tvým? Aby ti sestoupil z hlavy do srdce? Aby "Slovo se stalo tělem" i ve tvém životě? Aby "požehnaný plod" Božího slova uzrál i ve tvém nitru? Důvěřuj té Síle, kterou nevidíš, ale cítíš, že tě drží a tvaruje tě. Z důvěry vyroste poznání pravdy. Chceš-li žít v pravdě, pak přijmi do důsledků, že Bůh je láska!

Všechno, co jsme v životě zakusili, je milost a dar. I hřích, i selhání, i pochybení! Za všechno můžeme děkovat. Jako děkují děti. Nejsme snad děti Boží? Cokoli si v sobě neseme, můžeme nabídnout Bohu, aby to mocí své lásky proměnil, "odstínil" a dovedl k radosti a vděku, i kdyby se jednalo věci, které v minulosti bolely a stále bolí. Důvěřuj, člověče, neboj se a raduj se, neboť zastíněn milostí Boží najdeš zdroj svého štěstí - pokud jako Marie i ty řekneš Bohu své ANO v temnotě, která už není temnotou beznaděje, nýbrž temnotou víry.