Tajemství otřásání

Před několika lety zasáhlo západní Čechy zemětřesení s epicentrem na Chebsku. Praskaly zdi domů, padaly komíny, sypalo se nádobí z kredencí, vystrašení lidé vybíhali na ulici, volali hasiče v obavách, že ve sklepích vybuchl plyn. Stalo se to asi týden před svatodušními svátky. Když na člověka sestoupí Duch Svatý, způsobí v jeho životě daleko mohutnější otřesy, než jaké zakusilo obyvatelstvo seismicky aktivního západočeského pohraničí.

Duch Svatý otřásá člověkem v kořenech. Vyjevuje mu, že základy, na kterých dosud stavěl, nebyly z kamene, nýbrž z písku. Svým žhavým vanutím spálí Duch všechny berličky a obezličky, jimiž jsme si podepírali vetchou kůlnu našich falešných jistot. Je toho mnoho, co v nás musí shořet, co musí padnout. Chceme-li začít s novostavbou, musíme odklidit staré ruiny. Duch Svatý očišťuje náš vnitřní prostor. Vysuší bažiny, zpevní půdu, posílí naše ruce, aby neochably při lámání kamenů na stavbu Chrámu. Lidské srdce je chrámem Ducha, velesvatyní, kde Bůh přebývá v nitru tvora, jehož nazval svým obrazem a podobou.

Bez Ducha Svatého se jako plíseň rozlézá mezi lidmi bezduchost, jež si nedostatek duchovních podnětů kompenzuje přemírou tělesných požitků. Jenže prázdné místo po Bohu se nezaplní přejídáním a opíjením, sexem, televizí či internetem. To je cvrnkání kuliček do artézské studny.

Filosof Immanuel Kant se vyjádřil, že od zvířete se člověk liší tím, že je schopen zvednout hlavu od plného žlabu a zahledět se do hvězdné oblohy. Vidí, že ho něco přesahuje, že je tu něco vyššího než on sám, co nemůže beze zbytku pochopit ani si přivlastnit. A pokud nevidí? Pak jen tupě zírá do žlabu, přežvykuje, vyměšuje, nadává na svět a na politiku. Na víc mu při jeho duchovní ochablosti už nezbývají síly. Co se neprocvičuje, to zakrní.

Naštěstí zůstává naděje. Duch svatý je strůjcem TAJEMSTVÍ OTŘÁSÁNÍ v lidském srdci, jež vychladlo a ztučnělo. "Život každého z nás je provázen otřásáním. Smrt bude otřesením posledním. Nemoc a stárnutí jsou součástí vesmírného otřásání a jsou předzvěstí našeho otřesení posledního. Bolest a nemoc jsou součástí našeho otřásání a zjevují nám jeho smysl. Otřásáním je člověk uváděn na cestu, na které ho chce mít Bůh." To jsou OTŘESNÁ slova teologa a vězně svědomí Vladimíra Neuwirtha z jeho Apokalyptického deníku.

Dodávám: Nechme Ducha Svatého, ať námi pořádně zatřese, ať se nám rozsvítí, ať něco zažijeme!