Tůně propastné se hnuly

Při pobytu v tichu na evangelické faře na Zhořci jsem se rozpomněl na moudrost, kterou vyjádřil básník a učitel Stephen Levine v knize Žijte naplno. Moudrost, co pomáhá zpracovávat situace, kdy nálož touhy, emocí a myšlenek ztěžkne až na hranici únosného. Stephen Levine se zaměřuje na problém bolesti, jeho učení se však dá vztáhnout na jakýkoli silný podnět, který zakoušíte.

Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí, říká Ježíš. Takže pravdu nejen o bolesti, ale také o citech, touhách a snech? Nevlastníte je. Nemáte je. Nejsou výhradně ani úplně vaše. Proudí a protékají vesmírem, obvykle pospolu, a čas od času proudí i vámi, jako horská bystřina kamenitým korytem. Pokaždé ve vás otevřou něco důležitého, zasutého, neznámého. Díky nim se konečně seznamíte se svým pravým já - cizincem, za kterým byste sami od sebe nezašli ani na krátkou návštěvu.

Ten kosmický proud není váš ani můj, nýbrž všech. Má k dispozici celý vesmír, píše Stephen Levine, aby jím protékal, vlnil se a vzdouval. Když se neočekávaně přižene k vám jako povodeň živená přívalovými dešti, budete zaskočeni, překvapeni, možná i zděšeni nebo rozrušeni. Ačkoli proudí chaoticky, nemusíte se bránit, narychlo stavět hráze. Když se protrhnou, příval bude ještě ničivější. Ale nemusíte na něm ani ulpívat, držet se ho, pasivně se nechat unášet.

Můžete si jej pustit k tělu, ponořit se do něj, ale neztotožňujte se s ním ani si jej nepřivlastňujte, neboť  od vás poteče zas dál, k jiným srdcím a tělům, k bližním, s nimiž vás propojí posvátným poutem solidarity a soucítění. Protože po zkušenosti s divokou kosmickou řekou už lépe chápete, co se vašim bližním děje.

Jste součástí vesmíru, mezi galaxiemi rozvětvené delty stvoření, jíž protéká mocný proud touhy, citu a bolesti. Řeka hvězdné krásy na pozadí temného nebe. Na rozdíl od milosti Boží se tekoucí krása nedává zadarmo, nýbrž za tu cenu, že v jejím proudu najdete vždycky víc, než byste si přáli. Ale vše, co chcete i co nechcete, není a nikdy nebude jenom vaše. Otře se to o vás. Podobá se to výboji elektrického úhoře. Zanechá nesmazatelné stopy, zostří vaši vnímavost, překreslí mentální mapu.

V osobní zkušenosti s nadosobním proudem zakusíte něco univerzálního, neboť vás přesahuje a zároveň se dotýká vašeho bytostného jádra, odkrývá ve vás hlubinu, se kterou jste dosud nebyli v kontaktu. Víte však, že nejde o čistě osobní zkušenost, ale o setkání s transcendentní realitou. Zní to možná odtažitě, abstraktně, ale ve skutečnosti nejde o nic menšího, než o vědomé napojení na odvěký proud života, z něhož se rodí všechny bytosti. 

Pokud nyní proudí vaším tělem, srdcem, duší i hlavou, pak to mimo jiné znamená, že vašemu bližnímu se právě teď ulevilo od tíhy, zklidnily se jeho touhy a utišily se rozbouřené city, ale také vybledla a vzdálila se krása, přelila se do vzpomínky. Od vás ten slepý proud zamíří zas jinam. Jestliže vás přivede k sobě samým, k vnitřnímu zdroji vitality a zdravé spirituality, k sebepřijetí a plnějšímu životu, pak jste objevili jeho smysl - neboť smysl mu dáte jedině vy. Tím, že se mu vystavíte, když zasáhne zrovna vás.

Spatřily tě vody, Bože, vody tě spatřily a svíjely se v křeči, ba i tůně propastné se hnuly. Z oblaků se lily proudy vod, hrom duněl v mračnech, rozletěly se tvé šípy. Přivalilo se tvé hromobití, nad světem se rozsvítily blesky, země se pohybovala a třásla. Tvá cesta šla mořem, množstvím vod tvá stezka. (Žalm 77, 17-20) 

inspirace: Stephen Levine, Žijte naplno, Pragma, Praha 2005

foto: www.shutterstock.com