Tvář soucitu

Ježíš má soucit. Při pohledu na skleslé a vysílené lidi nesklopí zrak, netváří se, že tam nejsou, neutíká před nimi. "Bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře" (Matouš 9, 36).  Neobrací se na ně s tvrdostí a výčitkami, neříká jim: "Můžete si za to sami, je to vaše vina!" Přináší jim "evangelium Království". Slovo "evangelium" v překladu znamená "dobrá zpráva". Žádná dobrá zpráva nemůže začít obviněním. Ježíšova dobrá zpráva začíná ujištěním, že uzdravující a zachraňující Boží moc je na dosah a že do posvátného prostoru této láskyplné Moci (do onoho "Království") může vstoupit každý. Opravdu každý!

Je však zapotřebí zaslechnout pozvání. Pocítit hluboko v srdci, že jsem mezi pozvanými a přijatými. Ano, jsem vysílený a skleslý jako zbloudilá ovce, ale zároveň jsem už tou ovečkou, kterou si Dobrý Pastýř bere na svá ramena a nese ji domů. Protože Ježíš má soucit. Jeho soucit se neprojevuje útěšnými frázemi, po nichž netoužíme a nevěříme jim, ale připraveností k účinné pomoci.

Jestliže až příliš často zaznamenáváme, že lidé "nestojí o něčí soucit", je to dáno právě smutnými zkušenostmi s divadelně zahraným soucitem, který studenou rukou pohladí po vlasech, ale pak se hned odtáhne, aniž by doopravdy pomohl, povzbudil, postavil na nohy, dodal sílu a odvahu jít dál. Proto jsme se raději rozhodli neukazovat slabost, nevolat o pomoc, pláčeme dovnitř a navenek držíme dekorum, abychom se vyhnuli trapným a nepříjemným projevům tzv. péče a pozornosti.

Tím se však nic nezmění na stavu vysílení a skleslosti. Akorát že moji blízcí budou jednoho dne hrozně překvapení, až "to se mnou definitivně sekne", jak zpívá Jarek Nohavica. Nevyhýbejme se už soucitu, který nenosí žádnou masku, nýbrž nám odhaluje pravou tvář, tvář Milujícího! Tvář Spasitele, který nám rozumí, protože ví, co obnáší život se všemi jeho kříži. Jemu se nemusíme bát svěřit svou slabost i touhu po vnitřním uzdravení. On je dveřmi do Království. Stačí otevřít - vždyť není zamčeno!