Tvář soucitu

Ježíš má soucit. Při pohledu na skleslé a vysílené lidi nesklopí zrak. Netváří se, že tam nejsou, neutíká před nimi. Neobrací se na ně s tvrdostí a výčitkami, neříká jim: "Je to vaše vina, pomozte si sami!" Přináší jim evangelium Království. Slovo evangelium se překládá jako "dobrá zpráva". A ta přece nezačíná obviněním! Ježíšova dobrá zpráva nás ujišťuje, že uzdravující a zachraňující Boží moc je na dosah a že do posvátného prostoru této láskyplné Moci (do onoho "Království") může vstoupit každý. Opravdu každý!

Je však zapotřebí zaslechnout pozvání. Pocítit hluboko v srdci, že i já jsem mezi pozvanými a přijatými. Ano, jsem vysílený a skleslý jako zbloudilá ovce, ale zároveň jsem už tou ovečkou, kterou si Dobrý pastýř bere na svá ramena a nese ji domů. Protože Ježíš má soucit. Neprojevuje se útěšnými frázemi, po nichž netoužíme a nevěříme jim, ale připraveností k účinné pomoci.

Jestliže až příliš často zaznamenáváme, že lidé "nestojí o něčí soucit", je to dáno právě smutnými zkušenostmi s divadelně zahraným soucitem, který studenou rukou poplácá po zádech, ale pak se hned odtáhne, aniž by doopravdy pomohl, povzbudil nás, postavil na nohy, dodal sílu a odvahu jít dál. Proto jsme se raději rozhodli neukazovat slabost, nevolat o pomoc, pláčeme dovnitř a navenek držíme dekorum, abychom se vyhnuli trapným a nepříjemným projevům "péče a pozornosti".

Tím se však nic nezmění na stavu vysílení a skleslosti. Akorát že moji blízcí budou jednoho dne hrozně překvapení, až "to se mnou definitivně sekne", jak zpívá Jarek Nohavica. Nevyhýbejme se už soucítění, které nenosí žádnou masku, nýbrž nám odhaluje pravou tvář - tvář Milujícího! Tvář Spasitele, jenž nám rozumí, protože ví, co s námi dokážou provést všelijaké životní kříže. Jemu se nemusíme bát svěřit svou slabost i touhu po vnitřním uzdravení. On je dveřmi do Království. Stačí tak málo - prostě otevřít. Vždyť není zamčeno!

Když Ježíš uviděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře. (Matouš 9, 36)