Umění oddělovat

I řekl Bůh: "Buď světlo!" A bylo světlo. Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy. (Genesis 1, 3-4)

Na pastorační návštěvě u staršího manželského páru. Jsou spolu už mnoho let. Chovají se k sobě pozorně a galantně. Je vidět, že jim záleží na štěstí toho druhého. Popíjíme kávu, pán si na chvíli odskočí. Zeptám se jeho paní: "Máte recept na spokojený život?" Usměje se a řekne: "Můj muž chodí brzo spát a navíc hrozně chrápe. Já si dlouho do noci čtu a potřebuju ticho, abych usnula. Proto jsme si zařídili oddělené ložnice. Nerušíme se. Těšíme se na každé ráno. Sejdeme se u snídaně, přes den jsme spolu a krásně nám to klape." Určitě to není univerzální recept na manželskou lásku, ale přivedl mě k úvaze nad něčím, co mi doposud unikalo: schopnost být spolu souvisí s uměním oddělovat. A zdaleka nemyslím pouze na oddělené ložnice. 

Na počátku Bible se píše, jak Bůh oddělil světlo od tmy. Světlo nazval dnem a tmu nazval nocí. Střídání dnů a nocí vzniklo díky oddělení světla od tmy. Bez tohoto božského zásahu by neexistoval rytmus činnosti a odpočinku, přičemž obojí patří k životu, obojí má v životě svoje místo. Na řadu našich problémů si zaděláváme mimo jiné tím, že neumíme oddělovat. Například práci a osobní život. Čas pro povinnosti a čas pro relaxaci. Všecko se nám slévá do těžko stravitelného maglajzu, jako když pejsek s kočičkou pekli dort, kam přimíchali všecko, co našli ve spíži, aniž by oddělili to, co do dortu nepatří. Asi nejtěžší je oddělit realitu od našich pohledů na realitu, naše vnímání události od události samé, náš vztah k druhému člověku od názorů, které jsme o něm slyšeli...

Bůh viděl, že světlo je dobré. A protože je dobré, oddělil je od tmy. Právě takto se i tma stala dobrou. Získala svůj smysl. Možná i svět kolem nás, svět našich vztahů, svět našich starostí i radostí, bude lepší a šťastnější, když v duchu Ježíšova příkazu "Nesuď, abys nebyl souzen" oddělíme naše soudy od našeho jednání. Předsudky a úsudky uložíme do oddělené ložnice, ať si tam v klidu spí, a třeba až se ráno probudí, zjistí, že ledacos je jinak a že už nejsou stejné jako včera. Jednání křesťana by se totiž nemělo řídit podle toho, co si myslíme a víme (anebo se domníváme, že víme), ale podle toho, čemu společně věříme a co uskutečňujeme na cestě, kterou je živý Kristus: "Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy ve všem jednejte s nimi" (Marek 7, 12). 

foto: Filip Štojdl, kostel sv. Mikuláše pod Krudumem