Už nastala hodina

Hodina procitnutí. Přechodu ze spánku do bdělosti. Ze snu do reality. Jenže abych dokázal bdít, vnímat, zaměřovat pozornost, musím si napřed odpočinout. Vyspat se na to. Pokud nechci, aby veškerá skutečnost, k níž se mám během dne vztahovat, být s ní ve spojení, ztratila jasné obrysy, rozpila se, zahalila smutným závojem otupělosti, pod nímž se život jeví únavným a vyhaslým. 

Procitám k poznání, že noční sny, útržky vizí, které se zjevují ve spánku, ovlivňují mou vnímavost vůči realitě dne, do něhož jsem se dnes ráno probudil, můj přístup k okolnímu světu i sobě samému. O čem sním? Často o něčem, co mi uniká, co hledám, po čem toužím, co souvisí s nejhlubšími vrstvami duše a pradávnou žízní po pravém životě. 

Ta žízeň je starší než já. Zdědil jsem ji. Předal mi ji divoch z doby kamenné, jenž v ohništi opaloval hrot oštěpu, zadíval se do jisker a všiml si, jak se podobají hvězdám na temné obloze i světýlkům v očích laně, kterou tím oštěpem proklál, aby jeho děti měly co jíst. Jsem víc než svým já. Jsem žízní svých předků, ožívá ve mně jejich touha, volají z nekonečné dálky: "Probuď se a hledej!" 

"Už nastala hodina, abyste procitli ze spánku. Vždyť nyní je nám spása blíže, než byla tenkrát, když jsme uvěřili. Noc pokročila, den se přiblížil." (list Římanům 13, 11-12)

"Den miluje noc, protože noc dává smysl dni." (Michal Janata)