Velikonoční dopis o zraněných léčitelích

Ty mi rozsvěcuješ světlo, Hospodine. Můj Bůh září do mých temnot. (Žalm 18, 29)

Začnu povzdechem: velikonoční dopisy se mi nepíšou snadno. Loňské i předloňské Velikonoce jsme prožili ve stínu pandemie covidu. A ty letošní prožijeme ve stínu války na Ukrajině, jejíž dopady pociťujeme i doma v Česku. Mnozí se ptají: "Jak to Bůh může dopustit?" Z otázky se rychle stává odpověď: "Kdyby byl Bůh, nebyla by válka, utrpení a nespravedlnost." 

I já se ptám. Ale nepřipojím se k žalobcům, kteří Boha obviňují ze všeho zlého, co se ve světě děje (aniž by mu děkovali za vše dobré, čím světu požehnal). Nepřipojím se ani k obhájcům, kteří si troufají omlouvat Boha rafinovanými filosofickými argumenty. Válka, utrpení a nespravedlnost by nebyla, kdyby nebyl - člověk. A přesto si Bůh přeje, aby člověk byl. Takže si připomínám Werichova slova: "Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl."

Rozkoukávám se - a vidím překvapivé věci. Před chvílí za mnou přišla mladá ukrajinská maminka, ubytovaná na faře v jihočeských Mirovicích (odkud vám píšu), a nabídla mi polévku. "Uvařila jsem jí dost, jen si dejte!" Dojalo mě, že projevuje pohostinnost, i když ji sama potřebuje. Ale není tomu tak se vším? Kdo potřebuje pomoc, dostává možnost pochopit, jak je důležité pomáhat ostatním. Naše bolesti a zranění na těle i duši získají smysl, jestliže díky nim nepřehlédneme příležitost druhému člověku obvázat ránu. 

V psychologii se hovoří o archetypu "zraněného léčitele". Když už člověk jednou je, neměl by právě takovým léčitelem být? Nechat se podepřít, kdykoli padá pod vahou kříže, a podpírat ostatní, kdykoli klopýtají a klesají? Neotevírá se právě tady cesta následování Krista? Neleží právě zde klíč k velikonočnímu příběhu? Dobrá zpráva uprostřed záplavy špatných zpráv, kvůli nimž se nedá spát?

Romano Guardini, významný teolog 20. století, nám přibližuje tajemství kříže těmito moudrými slovy: "Křesťanství a kříž od sebe nelze oddělit. Poté, co Kristus musel projít cestou vedoucí ke kříži, stojí kříž na cestě každého, kdo se chce stát křesťanem. Pro každého je tu jeho kříž. Přirozenost se proti tomu vzpouzí. Nechce křížem projít. Ale Ježíš říká - a to je základní zákon křesťanství: Kdo chce zachránit sám sebe, svůj život, svou duši, ten je ztratí. Kdo přijme kříž, jaký je tu či onde pro něho vztyčen, ten svou duši nalezne - a pak už bez možnosti ji ztratit. Nalezne ji jako věčné já, které má podíl na Kristu."