Volby, dobro a zlo

Čeká nás druhé kolo prezidentských voleb. Bylo už o nich řečeno a napsáno když ne všechno, tak určitě mnoho, snad až příliš. Nejsem sám, kdo pociťuje přehlcenost informacemi, z ní vyplývající nechuť a podvědomou touhu, aby to celé už hlavně skončilo. Jenže volbou prezidenta neskončí a neuzavřou se nebezpečné tendence v naší společnosti, které se v průběhu kampaně naplno projevily. Nebudu se vyjadřovat k osobám kandidátů, nýbrž k obecnějšímu fenoménu, o němž by se podle mého názoru měla vést společenská debata. Právě k ní bude moci budoucí prezident přispět. 

Podléháme sklonu vnímat volby jako archetypální střet sil Dobra a Zla, což má ničivé dopady na sebeorganizaci společnosti. Unést jistou míru rozdělení bude čím dál větší problém. Pluralita je těžko představitelná, nejsme-li ochotni vzájemně se respektovat a naslouchat si. Pokud některého z politiků (nebo kohokoli jiného) jednoduše ztotožním se Zlem, odlidštím ho. Je na místě otázka, jestli k chování a činům, které vidím jako zlé, a proto je odsuzuji, jsem nenapomohl svým přístupem k člověku, jenž se takto chová, protože ví, že ho považuji za esenci Zla. Svět utváříme pohledem - lidé se mění podle toho, jak na ně nahlížíme. Koho ztotožním se Zlem a označím ho za agenta sedmi kruhů pekla, nesmím se pak divit, že do nejhlubšího z těch kruhů stahuje nejen sebe, ale i ostatní. 

Když už chci někde hledat zlo, neměl bych pátrat v duši jednoho či druhého prezidentského kandidáta, ale spíše se učit rozumět životním situacím, opravdu smutným a zlým situacím, které řadu mých bližních - například u nás v dlouhodobě zanedbaném pohraničí - dovedly do stavu, kdy ve volbách hlasují pro antisystémové a populistické strany a obchodníky se strachem a bídou. Nikoho přece o správnosti své volby nepřesvědčím tím, že volbu člověka v objektivně zlé situaci, za níž nenese výhradně osobní odpovědnost, prohlásím za souhlas se Zlem a zařadím si ho do agresivního a chaotického tábora Zla, kam patří všichni ti hloupí, neinformovaní a manipulovatelní.

Na opačném pólu platí, že nekritický vztah k osobnostem, které si ztotožním s Dobrem a nahlížím na ně div ne jako na spasitele, mě chrání před vlastní složitostí a nejednoznačností a pomáhá mi vytěsňovat vlastní selhání a pochybení. Stojím přece na správné straně v boji Dobra proti Zlu. Až můj vyvolený reprezentant Dobra, jehož nepřátele potírám na sociálních sítích a vkládám do něho veškerou naději na vítězství pravdy nad lží, poprvé zaváhá a dopustí se přešlapu, vyhodnotím si to jako zradu. Čím větší bylo očekávání, tím větší bude zklamání. My z tábora Dobra si budeme muset hledat nového mesiáše. 

Jestliže přemýšlíme tímto způsobem, svého kandidáta na prezidenta vlastně také odlidšťujeme, neboť z něho děláme božstvo a mýtického hrdinu, jímž není, podobně jako z protikandidáta děláme čisté Zlo, jímž také není. Prosím, přestaňme absolutizovat. Ve volbách se nestřetávají bohové a démoni, nýbrž lidé. Nejde o poslední osudnou bitvu mezi Dobrem a Zlem, nýbrž o další kolo politické soutěže mezi postoji, hodnotami a sliby, které jednotliví kandidáti méně či více hodnověrně nabízejí veřejnosti. Budu volit kandidáta, jemuž více důvěřuji, že hodnoty, o nichž mluví, jsou pro něho osobně důležité. Nepředpokládám u něho morální dokonalost a bezchybnost v úsudku. Nemohu po druhém žádat, co sám nemám.