Všechno je tajemství

12.04.2020

Odnepaměti se lidé zajímají o věci tajemné, pro něž se obtížně hledá přirozené vysvětlení. Tajemno fascinuje i děsí. Biblickým jazykem řečeno, když se člověk setká s tajemnem, pocítí "bázeň a chvění". Nabízí se otázka, proč se v bázni nechvějeme každou vteřinu svého života, vždyť celý vesmír je jedním velkým tajemstvím, a stejně tak je tajemstvím i naše existence, která se odehrává na zrnku kosmického prachu zvaném Země. Tajemství života a smrti se vyjeví jen v okamžicích zlomu a krize, kdy ztratíme pevnou půdu pod nohama a uvědomíme si, že nekonečná propast zeje pod námi a nekonečný prostor se rozprostírá nad námi.

Člověka to vystraší. Bude se snažit rychle utéci zpět do bezpečného světa svých malých jistot. Ty nám však sebrala karanténa a pandemie. Útěk nepomůže. Dříve či později se tajemství znovu vynoří z hlubiny, na kterou bychom neměli odvahu zajet, ale v bouřích a vlnobitích života jsme na ni byli vrženi. Co teď? Je to prosté. Do tajemství se ponořit! Skryté významy se objeví pod povrchem.

Tajemství vesmíru i tajemství člověka je neoddělitelné od tajemství Boha - prazákladu veškeré skutečnosti. Bůh není nepřístupná záhada. Odhaluje se v příběhu Ježíše Krista Ukřižovaného a Vzkříšeného. V něm se Boží tajemství zpřístupňuje a zve nás, abychom na něm skrze víru, naději a lásku přijali svou osobní účast. Pak se naplní to, co Liturgie Karla Farského vyjadřuje krásným veršem: "Bůh v nás a my v Bohu." Takové je tajemství Kristovy lásky: sjednocení milujícího s milovaným jako důsledek velikonoční oběti na kříži a zázraku vzkříšení.

Není tajemství jako tajemství. Před skutečnými tajemstvími leckdy dáváme přednost náhražkám, instantnímu tajemnu, které apoštol Pavel nazývá klamným filosofováním a bájením. Jako student jsem chodíval na brigádu do knihkupectví a pozoroval jsem, jaké knížky jdou na odbyt. Velice žádané byly publikace o andělech: komunikace s anděly, andělský horoskop, andělský tarot... Už tenkrát mi přišlo divné, že lidem není cizí víra v existenci andělů a jejich působení ve světě, ale kdo anděly stvořil, kde je jejich Pánem a posílá je na tuto Zemi, aby nás doprovázeli na cestách, o tom se nedozvídají zhola nic. Museli by si pořídit a přečíst úplně jinou knihu - Bibli. Jenomže ta je příliš tlustá a náročná.

Často si však říkám, jestli hledajícím lidem neztěžujeme přístup k tajemství Boha právě tím, že klademe přílišný důraz na Bibli. Některé její části jsou pro dnešního člověka nesrozumitelné a pohoršující. V této souvislosti je pozoruhodné, že sama Bible neříká, abychom založili svůj život na její liteře, nýbrž na Kristu. Trochu zapomínáme, že křesťanství není náboženství knihy, nýbrž náboženství osoby - Krista. Samozřejmě, že Bible podává svědectví o Bohu a jeho Synu. Proto se v církvi káže na biblické texty. Svědectvím o živém Kristu však má být především sám život. Svět kolem nás pořád řeší jakési módní styly. Co kdybychom se pokusili o velikonoční životní styl, v němž se bude v našich tvářích zrcadlit evangelium? Když naši bližní uvidí, že pro Dobrou zprávu doslova dýcháme, třeba si ji pak také přečtou či vyslechnou a nechají se jí oslovit.