Všechny dveře jsou otevřené

Poštěstilo se mi zažít noční koncert kapely Florence + The Machine na festivalu Colours of Ostrava. Zpěvačka Florence Welchová píše velmi osobní texty. V písni Patricia, věnované básnířce a hudebnici Patti Smith, se svěřuje: "Stále se bojím tmy." Báli jste se tmy, když jste byli malí? Volali jste rodiče do dětského pokoje, aby zas rozsvítili? Domníváte se, že ten čas je už dávno pryč, ale není. Všichni se pořád bojíme. Chybí nám však už důvěra dítěte, které touží po světle a doufá, že tatínek či maminka světlo přinesou. Kdo je přinese nám?

Za tmu si můžeme dosadit všechno, z čeho máme strach, co nám působí starosti, vede k úzkosti a utrpení, drží nás uvnitř uvězněné bez ohledu na to, kolik vnější svobody si dopřáváme (nebo nám bývá dopřáno). Jednou z největších životních výzev je postavit se vlastnímu strachu, sebrat odvahu přiznat si jej a pokusit se s ním vyrovnat. Otázka zní: Jak?

Příběh z Lukášova evangelia o sestrách Martě a Marii (v Janově evangeliu čteme, že bydlely v Betánii a měly bratra Lazara) můžeme vyložit jako modelovou situaci, v níž se ukazují dva možné přístupy ke strachu. Je to příběh o Martě a Marii v nás. Marta strach vytěsňuje, neustále se něčím zaměstnává, aby nemusela myslet na to, co ji trápí. Snad Lazarovo špatné zdraví? Nebo v židovské společnosti podivný jev, že nikdo ze sourozenců nežije v manželství a nezplodil děti? Nevíme. Na svou dobu jde o dost alternativní domácnost.

Marta si strach nepřipouští. Sám se docela často setkávám s tím, že když se ptám nemocných, jak přijímají svou diagnózu, odpoví: "Nepřipouštím si ji, snažím se dál normálně fungovat." Rozumím jim. Člověk se musí držet, má závazky a povinnosti. Jenže jak dlouho chcete předstírat, že se nic neděje? Strach neschováte "pod pokličkou" věčně. Až vás povezou bezmocné na operační sál, nebude už pozdě? Co když vás nečekaně ochromí panika?

Marie volí jinou strategii. Naslouchá Ježíšovým slovům a čerpá z nich sílu a naději. Zaměřuje pozornost na něco, co je mocnější než strach - na přítomnost vtěleného Slova, v němž nalezne odhodlání čelit nejistotě, obavám a bolestem. Marie si uvědomuje, že potřebuje lék proti strachu. Proto usedla k Ježíšovým nohám a zaujala postoj učednice. Je připravená přijímat, neboť pochopila, že Ježíš chce dávat. Bez mlčení a naslouchání se nic nedozvíme o své duši, ani o tom, jak na sobě pracovat. Je už načase obnovit důvěru dítěte, které čeká na světlo.

Marta i Marie jsou věřící ženy. Florence Welchová zpívá: "Svým srdcem chválíš Boha, ale co to s tebou dělá? Cítíš se milovaná?" Odpovězme si upřímně: Cítíme se milovaní? Protože zde jsme u jádra problému. Všechny podoby strachu odsud vycházejí. Z hlubokého vnitřního zranění, z pocitu oddělení, z falešné identity, kterou se chceme obrnit v domnění, že nikomu na nás nezáleží, že jsme nemilovaní a nechtění. Kdo trpí nedostatkem lásky, hrozí mu, že ztvrdne, zlhostejní a začne cynicky ubližovat sobě i druhým. Lze to vůbec nějak překonat? Najít cestu ke světlu?

Naslouchejme v tichu. Nebojme se uvolnit zabarikádované dveře, kudy se vchází do našich srdcí. Uvnitř je stále to malé dítě, co se bojí tmy a dychtivě touží objevit zdroj světla. Nikam neodešlo. Čeká, kdy bude osvobozeno. To dítě jsme my! "Pro věřícího jsou všechny dveře otevřené," vyznává Florence. Věříme tomu? Vrátíme se k sobě a rozpomeneme se, kým doopravdy jsme? I když si připadáme jako páté kolo u šíleně rozjetého vozu lidské civilizace, Ježíšův laskavý pohled napovídá, že každý z nás je milovanou Boží "chybičkou".

Láska zahání strach. Skladba Patricia vrcholí několikrát opakovaným veršem: "Připomínáš mi, jak nádherná věc je láska." Zatím si ani neumíme představit, jak nádherný musí být život Boha, neboť On nedělá nic jiného, než miluje! Ježíš nás všechny zve, abychom se na Božím životě podíleli. Evangelium není pro troškaře. Boží život se může stát i naším životem. Florence naléhavě sděluje: "Potřebuješ velkého Boha - tak velkého, aby tě dokázal naplnit" (píseň Big God). Éterická zpěvačka má svatou pravdu! Skutečně potřebujeme Boha většího, než jsou naše omezené představy o Něm. Boha se širokým srdcem, do něhož se všichni vejdeme.

Co je poznávací značkou pravé velikosti? Velký Bůh, jehož nemohla pojmout ani nebesa, umenšil sám sebe a v osobě Ježíše Krista sestoupil až ke kořenům našeho strachu, až do pekelné propasti. A proč? Aby nás odtamtud osvobodil a dal nám poznat, že jsme nikdy nepřestali být jeho dětmi! Touha po světle, kterou do nás vložil, v pravou chvíli dojde naplnění.

Inspirace: Florence + The Machine, High as Hope, CD, 2018