Vstoupit do těla matky

Žijeme ve vnitrozemí, takže nám připadá, že přirozeným prostorem, v němž se pohybujeme, je souš. Bez pevné půdy pod nohama jsme nejistí. Stačí si však vzpomenout, že prvotním prostředím, v němž se začaly odvíjet naše životy v mateřském lůně, je voda. Než jsme se naučili chodit, uměli jsme plavat. Narodili jsme se z vody. Už nejstarší řecký filosof Thalés označil vodu za pralátku všech věcí. Platí to nejen o našich individuálních lidských životech, ale o veškerém životě na Zemi. Naše modrá planeta je kapkou vody v nekonečné temnotě mrazivého a nehostinného vesmíru. Slzičkou štěstí v koutku Božího oka. 

Z vody v těle matky povstal tělesný život, z vody se má zrodit i život duchovní. Protože člověk je tělem, v němž se zjevuje duch. Tělo je sebe-zjevením ducha. Skrze lidské tělo se manifestuje ve světě Duch Boží, který oživuje a posvěcuje hmotu, pozvedá ji k Božímu srdci. Děje se to skrze tělo Kristovo. Nejprve skrze fyzické tělo člověka Ježíše, počatého mocí Ducha svatého a pomazaného Duchem při křtu v řece Jordánu. Později skrze mystické tělo Ježíše Krista, jímž je církev, do níž se vstupuje iniciační svátostí křtu. Velký teolog Sergej Bulgakov napsal: "Tělo ve vztahu k Duchu není jeho popření, ale sebe-zjevení. Církev se jako tělo Kristovo účastní božského života a v ní je tento božský život přinášen stvoření." 

Církev je nejen tělem Kristovým, ale také Kristovou nevěstou. Zdaleka není pouhou organizací mezi jinými lidskými společnostmi, nýbrž je živoucím organismem, kolektivním Kristem, neboť všichni, kdo se k ní přivtělí pomocí křtu, přijmou kristovskou identitu, jejich osobní Já se napojí na vyšší kristovské vědomí, na božské Já jsem. V církvi se zpřítomňuje Kristus, přichází stále znovu jako ženich, aby slavil svatbu se svou milovanou nevěstou. Každá bohoslužba je svatební obřad a hostina lásky. Nevěsta církev se nechává od svého ženicha objímat a líbat. Dýchá z úst do úst, nadechuje se Ducha svatého a jím probouzí své děti do nového života. 

Církev je ta matka, do jejíhož těla jsme zváni vstoupit, neboť ona je lůnem, kde se rodíme z křestní vody, sytíme se mateřským mlékem božského Slova a rosteme životodárnou energií Ducha svatého. Pokud se nám zdá, že naše církev taková není, že jí mnohé chybí do skutečné duchovní matky a trpí četnými vadami, pak si položme otázku: Není to proto, že se přespříliš soustředíme na provoz církve jako organizace a pozapomínáme, čemu by církevní organizace měla sloužit? Vnější organizační formy se proměňují v čase a jejich funkčnost závisí na míře, v jaké jsme schopni za církevní institucí vidět pravé srdce církve, milující srdce Ježíšovo. Kéž v modlitbě a naslouchání evangeliu nahlédneme, že církev přes všechny své vrásky představuje mateřskou tvář Boží, neboť v ní se do dějin promítá věčný život Stvořitele!

Ježíš odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží." Nikodém mu řekl: "Jak se může člověk narodit, když je už starý? Nemůže přece vstoupit do těla matky a podruhé se narodit." Ježíš odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího." (Jan 3, 3-5)

fotografie: Cassie Pali, zdroj: https://www.mauimagazine.net/cassie-pali-art-2019/