Vy přece nevíte, co bude zítra

Známý rozhlasový moderátor a celebrita českého šoubyznysu (nebudu jmenovat, abych mu nedělal špatnou reklamu) v rozhovoru uvedl: "Do čtyřiceti má člověk pocit, že je nesmrtelný." Mohu to potvrdit. V první půli života se hlavně muži zaměřují na vzestup a výkon, potřebují si stále něco dokazovat. Ubývání sil, stáří a smrt se jim zdají vzdálené, skryté kdesi za horizontem událostí. 

Na prahu čtyřicítky jsem poprvé - a kdo ví, jestli naposledy - prodělal operaci v plné narkóze. Předem jsem si nemohl být jistý, že se opět probudím a spatřím světlo světa. Cestou na operační sál jsem si připadal zcela bezmocný. Uvědomil jsem si, že nic nedržím pevně v rukách a nade vším ztrácím kontrolu. Nebylo to příjemné. Ale když jsem to přijal a poddal jsem se, ulevilo se mi. Prožitek bezmoci mi pomohl aspoň trochu pochopit, čím je opravdová důvěra a sebeodevzdání. 

Během Dušiček se četlo při vzpomínkových bohoslužbách z listu apoštola Jakuba: "Vy přece nevíte, co bude zítra." Jsme zahlceni starostmi o budoucnost a dokonce i v církvi zapomínáme na Ježíšova slova: "Nedělejte si starosti o zítřek. Každý den má dost vlastního trápení." O zítřku ví pouze Bůh. Nás by mělo trápit něco jiného - žijeme vnitřně přítomni v dnešním dni? Přijímáme do našich prázdných rukou dnešek jako dar a milost? Jsme za něj vděční, umíme se z něj radovat? 

Vždyť dnes ráno zas vyšlo slunce! Probudili jsme se z narkózy noci a vstoupili do světla - které nám otvírá oči pro všechny krásy světa, činí nás vnímavými vůči bezpočtu malých zázraků! Bez nich by život ztratil smysl. Pod tíhou starostí bychom přestali vidět kolem sebe dobro a krásu. O zítřek se nemusíme bát, přestože jsme stvořeni z prachu Země a nevíme, kdy se v prach obrátíme. Starozákonní Jób vyznává: "Já vím, že můj Vykupitel je živ a jako poslední se postaví nad prachem." Takže ani o náš prach se nemusíme bát - je o něj postaráno!