Vzdálení se stali blízkými

V současném světě až nepříjemně často prožíváme rozpolcenost a odcizení v nejrůznějších podobách. Vzdálenost mezi lidmi se jeví tím větší, čím snazší a rychlejší je dnešní komunikace na internetu. Mezilidská nedorozumění se však zdají být pouze odrazem a důsledkem toho, že člověk se vzdaluje od sebe samého, neboť živoří oddělen od vlastního srdce s jeho nenaplněnými touhami, potřebami a sny.

Vnitřně odcizená lidská bytost je hluboce nešťastná, což se projevuje například smutkem, ale také agresivitou, frustrací, zahořklostí a sobectvím. Bůh nám připadá nesmírně vzdálený, nepřítomný, v pomoc od něho je skoro nemožné doufat. Přesto nezmizela naděje na proměnu, na průlom, o čemž svědčí poselství Bible: "I vzdálení budou přicházet a pomáhat při budování Hospodinova chrámu" (Zachariáš 6, 15).

Práce na společném díle sbližuje. Chrám je posvátným prostorem, kde se můžeme sdílet, naslouchat si - a zároveň se otevírat něčemu, co nás přesahuje a umožňuje podívat se na i složitou situaci s nadhledem a pochopením pro lidskou slabost a zranitelnost. Jde o chrám obnoveného lidství, o zázrak znovunalezené blízkosti, o zpřítomnění, ve kterém už hlavní roli nehraje oběť, nýbrž objetí. Každý je zván vstoupit dovnitř, aby se připojil k dobrému dílu, přispěl svým jedinečným vkladem.

Velmi těžce na nás doléhá stav existenciální nouze, v němž se odcizujeme a vzdalujeme od sebe i jedni od druhých. Paradoxně právě uvědomění si, že tento "nouzový stav" jako lidé sdílíme a všichni jej neseme jako kříž, nás nečekaně sbližuje! Jsme si blízcí, protože máme podobnou zkušenost. Teď se před námi otevírá cesta, na níž krok za krokem naši zkušenost s láskou přijímáme - a tím ji transformujeme v radostný, smysluplný způsob prožívání vzájemné blízkosti.

V Kristu Ježíši jste se nyní vy, kdysi vzdálení, stali blízkými pro Kristovu prolitou krev. V něm je náš pokoj, on dvojí spojil vjedno, když zbořil zeď, která rozděluje a působí svár. (Efezským 2, 13-14)