Život a dobro i smrt a zlo

Zkuste si představit, že by vám na dveře zaklepal kouzelník s nabídkou: "Vyberte si mezi životem a smrtí, dobrem a zlem, a já vám to vyplním!" Možná by se našli tací, kteří by upřednostnili smrt před životem a místo dobra si raději zvolili zlo. Ale většina by nejspíš dala přednost životu a dobru. Na této volbě je kouzelné, že se děje i bez kouzelníka na vašem prahu. Každý den, do něhož se probudíte, před vás klade možnosti volby, příležitosti k malým či velkým rozhodnutím, jimiž ovlivníte podobu dneška i dnů budoucích. 

Volba pro život a dobro není až tak samozřejmou, jak by se na první pohled mohlo zdát. Pro člověka zřejmě není vždycky snadné rozpoznat, kudy vede cesta života. Svědčí o tom Boží výzva v Páté knize Mojžíšově: "Vyvol si tedy život!" Kdybychom se rozhodovali pro život a dobro jaksi automaticky, bezprostředně a neomylně, zmíněná Boží výzva by přece byla úplně zbytečná. Jenže člověk, ačkoli si dal přídomek "moudrý" (homo sapiens) až příliš často sahá - a kdo by to neznal z vlastní zkušenosti? - po zlu, co předstírá, že je dobro, vybírá si smrt, která se tváří jako život.

Z křesťanského pohledu zvolit si život neznamená nic jiného než rozhodnout se pro Krista, neboť on je "ta cesta, pravda a život". Jenže následování Krista někdy působí dojmem, že musíte pociťovat odpor vůči životu a jeho přirozeným vazbám a potřebám. Vždyť v Lukášově evangeliu Kristus říká a požaduje neslýchaně skandální věci: "Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem. Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem." Vnucuje se otázka: Kriste, máš vůbec nějaké učedníky? 

Co když ale právě skandálnost Kristových výroků by mohla pomoci změnit náš přístup k životu? Vždyť kdo by nechtěl žít? A žít plněji, opravdověji? Přesto vám asi není neznámý ten pocit, že spíš přežíváte, než abyste v pravém slova smyslu žili. Možná že Kristus nabízí něco jako šokovou terapii. Osvobození k požehnanějšímu a šťastnějšímu životu zřeknutím se představ, jací by měli být moji nejbližší (rodiče, partneři, děti…) a jaký bych měl být i já sám, abych obstál před svým vnitřním soudcem, jenž neustále hodnotí, analyzuje, odměňuje pocitem uspokojení a trestá pocitem viny. 

Volba pro život je uznáním a přijetím, že existuje rozdíl mezi mou představou o životě a realitou života, která vždy bude pestřejší, složitější, ale i krásnější. Věřím, že Kristus nezve člověka do zajetí představ, nýbrž do svobody, do pravdivosti, do reality, která se vyvíjí a proměňuje, až nakonec bude Bůh všecko ve všem.