Život je vždycky víc

Už nevím, který filosof napsal, že pro život je charakteristické "obstarávání". Prostě pořád se o něco staráme. Můžeme to chápat dvojím způsobem - jako péči a jako starost. S péčí o sebe, o blízké, o domov, o životní prostředí, jsou jistě spojeny i nemalé starosti. Ale snášíme je, protože víme, že péče je znamením lásky - a láska je smyslem života. Pokud by nám zbyly jenom starosti a vytratil by se smysl (a s ním i láska) přestali bychom žít. Pouze bychom smutně přežívali a trápili se pro mnoho věcí, které přitom ani nemůžeme ovlivnit. 

Z Ježíšových slov promlouvá hluboká moudrost: "Život je víc než pokrm a tělo víc než oděv" (Lukáš 12, 23). Takže je na čase změnit priority! Znám to i z vlastní zkušenosti, že třeba v rodině se více zabýváme tím, co se bude zítra vařit, než tím, co bychom dnes mohli společně dělat, abychom zakusili, jak chutná život. Anebo věnujeme více času přemýšlení, co hezkého si koupit na sebe, než probouzení vědomí, že to nejkrásnější, čím jsme byli obdařeni, je naše tělo, skrze nějž vnímáme svět i přítomnost milovaného člověka po našem boku. 

Život je vždycky víc. Víc než to, co si o životě myslíme, co od života očekáváme. Žádný názor či přesvědčení není důležitější než sám život. Sebelepší životní filosofie nedokáže pojmout život v jeho neuvěřitelné pestrosti a překvapivosti. Neustále svou mysl něčím "krmíme", ale život je víc než pokrm. Je dobré učit se počítat s Božími překvapeními v životě. Často přicházejí v situacích, kdy zavaleni starostmi zapomínáme žít, neboť přisuzujeme starostem větší váhu, než jakou doopravdy mají - na úkor vděčnosti a radosti z každodenních drobných zázraků, které nevidíme, dokud o ně ke svému překvapení doslova nezakopneme a nepadneme si s nimi do náruče. 

Tělo je víc než oděv. Věříme v Boha, který se vtělil, přijal tělesnou existenci v tomto světě a do svého těla pojímá i nás, kteří se s ním důvěrně spojujeme. Jsme součástí Kristova vzkříšeného těla. Z čehož vyplývá, že bychom si měli osvojovat Kristovy smysly a dívat se na svět jako on, dotýkat se ran světa jako on. Líbí se mi jedna z definic náboženství - jde o systém znaků, s jejichž pomocí čteme svět. Mezi sebe a svět si nedávejme žádnou ochrannou bublinu, oděv či závoj, i kdyby se jednalo o "filtr" z vybraných biblických citátů a zděděných církevních tradic. Čtěme svět podle Ježíšovy abecedy - a tou je evangelium. Dobrá zpráva o životě, který je vždycky víc.