Život si najde cestu

Obvykle zapomínám sny ihned po probuzení, ale tento mi utkvěl v paměti a často si jej vybavuji. Vědci chtěli vynalézt způsob, jak odstranit všechny problémy a nastolit na Zemi bezstarostný život. Při pokusech však došlo k otevření černé díry, jež se postupně rozšiřovala a pohlcovala naši planetu. Nešlo to zastavit. Snaha o "lepší zítřek" vedla k naprosté zkáze.

Narychlo se začal stavět hvězdolet pro desítky vyvolených, kteří by někde v hlubinách vesmíru založili novou lidskou kolonii. Počítačový algoritmus mě zařadil mezi ně. Dal jsem sbohem světu, odsouzenému ke zhroucení do černé díry. Z oběžné dráhy jsem sledoval poslední okamžiky našeho pozemského domova. 

A pochopil jsem, že ono "vyvolení" není výhra v kosmické loterii a veliké štěstí, ale zásah nejstrašnějšího smutku a bolesti. Pozorujete v přímém přenosu, jak umírá všechno, co jste milovali, a přesto musíte dál žít - s ranou v srdci, která se nikdy nezavře a nezahojí.

Jenže před čím utíkáte, tomu běžíte naproti. Při bludné pouti vesmírem narazil náš hvězdolet na další černou díru. Očekávali jsme konec a vlastně se na něj i těšili, neboť jsme trpěli pocitem viny, že ještě žijeme, zatímco naši milovaní zahynuli spolu s planetou, kterou jsme ve svém bláznovství a pýše zničili. 

Propadli jsme se černou dírou - a překvapivě nezemřeli. Vrátili jsme se nazpět v čase o několik let a dostali šanci předejít událostem, které způsobí zánik Země. Nevím, jestli se nám to ve snu podařilo. Nevím, jestli se nám ve skutečnosti podaří zvrátit směr vývoje, o němž podvědomě tušíme, že není dobrý, ale raději na to nemyslíme a doufáme, že technologie nás buďto spasí, anebo nám alespoň nabídnou únik. 

V reálném životě se nelze obrátit proti proudu času. Ale i po probuzení je možné něco ze sna přenést do "bdělého stavu". Snad právě to, čeho se nejvíc bojíme a čemu se vyhýbáme, je cestou, kudy se dát a putovat k budoucnosti, o které zatím nic nevíme. Dáme-li šanci zítřku a nevzdáme-li cestu, i když teď neznáme žádná řešení, měníme cosi podstatného v kauzálním řetězci událostí. Východisko z krize možná leží za příštím ohybem cesty, kam dnes nevidíme. 

Proto se pokusme znovuobjevit v sobě vůli žít, úctu k daru života a radost z něho. Buďme vděční a důvěřujme, že "život si najde cestu", jak řekl matematik Ian Malcolm ve filmu Jurský park. Neboť "věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jistý tím, co nevidíme" (novozákonní List Židům 11, 1).