Řecký výraz baptisma, který do češtiny překládáme jako "křest", znamená doslova "ponoření". Co se děje při křtu? Jsme ponořeni do pravdy o sobě samých. Pravdou je, že potřebujeme očištění, vysvobození k novému životu, osvícení k rozpoznání, kým doopravdy jsme a co je základem naší identity.

Pro biblické poselství je charakteristické prolínání časových vrstev. Některé texty - například prorocké - hovoří v budoucím čase o věcech, které teprve nastanou. Jiné texty - například v evangeliích - hovoří v čase minulém, neboť popisují, co se již skrze Krista stalo skutečností. A do třetice v Písmu svatém najdeme texty, které k nám promlouvají...

Nový rok otvíráme Jménem. Jediným Jménem, ve kterém je život. Vyslov to Jméno a umožni, ať se podle něj naladí tvé srdce, ať se tvůj život - pomíjivý a plynoucí ke smrti - spojí se životem, jenž smrtí prošel, byl vzkříšen a tudíž nepomíjí, žije věčně. Správně řekl apoštol Petr, že není pod nebem jiného jména, jímž bychom mohli být...

Jen dvě ze čtyř kanonických evangelií vyprávějí o narození Spasitele - Matoušovo z pohledu Josefova, Lukášovo z pohledu Mariina. O Ježíšově dětství a dospívání sice vznikly četné apokryfní legendy, ale evangelisté se jimi nezabývají - Matouš ani Lukáš evidentně neměli žádné hodnověrné zprávy. Většina Ježíšova života zůstává zahalena tajemstvím....

Adventem se vine dlouhá nit příběhů setkávání. Mariina setkání s andělem a později s příbuznou Alžbětou. Setkání ještě nenarozeného Ježíše s bratrancem Janem, budoucím Křtitelem. Příběhy setkávaní vrcholí nyní o Vánocích Božím sestupem na Zemi. Užaslý a ztichlý svět se setkává s Bohem vtěleným do dítěte. Vidí to hvězdy na nebi, vidí to pastýři,...

Když to vypadá, že všecko jde od desíti k pěti a člověk je v pokušení podléhat apokalyptickým vidinám zmaru a chaosu, vyvstává o to naléhavěji otázka, co můžeme a máme dělat, "aby radost nezmizela", jak říkával básník Ivan Martin Jirous. Vůbec toho není málo, co se udělat dá, ale čím začít? Co třeba tím, že uposlechneme biblické výzvy k radosti...