Boží lano

Říká se, že tonoucí se stébla chytá. A co my? Čeho se máme chytnout? Stébla jsou na prd. Vytrhnou se i s kořínkem. Jdeme ke dnu. Teprve na dně, kam člověka srazí životní prohra, nemoc, bolest, složitost jeho vlastní povahy, nás opustí všechny falešné jistoty a zůstane smrt jako poslední a jediná jistota. Právě tehdy se neočekávaně ozve žbluňk a do vody, bahna či sraček (podle toho, jak hluboko jsme klesli) se spustí neviditelné záchranné lano. Boží lano.

Pozná se to asi jenom tak, že se temnota kolem nás zachvěje, znejistí a našich studených tváří se cosi lehkého dotkne. Je to prchavá chvilka, na okamžik otevřené okno do zatuchlého vězení či zvednutý poklop od studny, ve které se plácáme jako topící se myši. Ale malé myšky Páně s mokrým kožíškem a zmrzlými tlapkami dostanou šanci. Přijmou ji rády, pokud ze sebe nedělají víc, než jsou.

Chystá se zázrak. Pro každého z nás. Prožít ho ovšem nelze bez víry. Nemáte-li rádi slovo víra, zaměňte si je za důvěru. Věřit či důvěřovat znamená doufat v to, co není vidět. V Boží lano. Četli jste stejnojmenný povídkový soubor předčasně zesnulého Jana Balabána? Pro něho je Božím lanem vědomí, že na světě není člověk nikdy sám. Jenomže v jistém smyslu jsme všichni sami. "Žijeme podivnej příběh," řekl by undergroundový básník Pavel Zajíček, a žijeme jej každý sám za sebe. Je to náš kříž, naše břímě.

Samota roste poznáním, že nikdo z lidí náš osobní příběh neuchopí ani neunese, neboť jej nemůže nahlédnout v úplnosti. To umí jenom Bůh. Nemáte-li rádi profláknuté slovo Bůh, oukej, klidně je nahraďte Bytím, Životem, Láskou, Pravdou, Celostí. V tohle všechno se přece vyplatí věřit, jinak nám nezbude než absurdita a beznaděj. I v ní si lze libovat podle slov evangelia: "Lidé si zamilovali více tmu než světlo." Nevím, jak vy, ale já už odmítám absurditu, zoufalství a tmu. Užil jsem si svoje a hádám, že ještě užiju. A nechci propást šanci chytit se Božího lana, i když nahmátnout je v slizké temnotě není snadné.

Kdo však tvrdí, že je to snadné? Stébla jsou pro blbce, co se domnívají, že proplout životem nic nestojí. Lano je pro blázny, pro půlnoční myši, co se na dně své osobní apokalypsy protrpěly ke spáse. Vydaly se cestou, co už dává smysl a dokonce je - aspoň v některých úsecích - krásná a tajemná. Jako místo, na němž se nacházíte právě teď, ať už je to kdekoli.