Metoda "tak i tak"

Středověký teolog Pierre Abélard, jehož proslavila zakázaná láska k Heloise, je autorem spisu Sic et non ("Ano i ne"). Zabývá se v něm otázkami z Písma svatého a církevní tradice, k nimž dobové autority zaujaly protichůdná stanoviska. Pozoruhodná je na Abélardově díle nejen šíře záběru, ale i jeho metoda: na některé otázky prostě nelze dát jednoznačnou odpověď. Různé odpovědi existují vedle sebe. Abélard sám neukazuje, kde vidí pravdu. Nabízí prostor čtenáři, aby nad problémem přemýšlel, neřeší jej za něho. Pluralita výkladů mu poskytuje možnost nahlédnout na teologickou problematiku už nikoli ve stylu "buď - anebo", nýbrž způsobem "tak i tak", což v současné duchovní literatuře zdůrazňuje například Richard Rohr.

Myslím na starého dobrého Abélarda, když se probírám diskusními příspěvky na stránkách církevního tisku. Kritická vyjádření na adresu těch, kteří nabízejí (a příležitostně v praxi uplatňují) odlišný pohled na věc, mi připomínají ne zcela příjemnou skutečnost. V církvi, ve které bychom na společné duchovní cestě měli směřovat k celistvosti a plnosti života podle Ježíšova evangelia, často ulpíváme na polarizujícím způsobu myšlení "buď - anebo". Je pro nás jednodušší a pohodlnější. Svět se zdá přehledný a srozumitelný, na jedné straně jsme "my", na druhé "oni".

Vytváříme si nepřátele z lidí, kteří pro své postoje mají také svoje důvody. Na jejich argumenty ale nejsme zvědaví, protože si vystačíme se svou pravdou, na níž jsme si zvykli a zabydleli se v ní. Cokoli se naší verzi pravdy vymyká, považujeme za hrozbu, místo toho, abychom si vzájemně naslouchali a brali pluralitu pohledů jako šanci na prolomení zažitých myšlenkových schémat, a především jako naléhavou evangelijní výzvu - na praktické rovině uvádět ve skutek přikázání lásky k bližnímu, který je jiný než já. Podle Ježíšova slova dokonce i nepřátele máme milovat, nikoli je očerňovat a posílat jim obsílky před církevní kárný výbor.

Moc bych si přál, abychom si v diskusi nad kontroverzními otázkami osvojili metodu "tak i tak". Je nesmírně osvobozující a odpovídající duchu křesťanské lásky. Věřím, že láskou se buduje důvěra a překonává strach, a to i strach z jinakosti či ztráty vlastní identity. Lásku si přece nemusíme zakazovat - stačí, že z historie víme o nešťastném Abélardovi, jemuž zakázali milovat jeho krásnou Heloisu.