Černá jsem, a přece půvabná

Letos koncem ledna jsem s přáteli navštívil poutní místo Tindari na Sicílii. Venku bylo příjemných šestnáct stupnů, chvílemi svítilo sluníčko, chvílemi poprchávalo, sicilská zima se podobala středoevropskému jaru. Bazilika v Tindari je zasvěcena Černé Madoně, jejíž soška z cedrového dřeva byla údajně v raném středověku zázračně zachráněna ze ztroskotané lodi. Černých Madon známe více, třeba ve španělském Montserratu nebo polské Čenstochové. Také v Česku jich najdeme hned několik, namátkou na Svaté Hoře u Příbrami nebo v pražské Loretě. 

Výklady, proč se Ježíšova matka Marie zobrazuje s černou tváří, se různí. Snahy o "přirozené" vysvětlení, že dřevo tmavne postupem času, nebo že Mariina tvář zčernala od čoudících svíček a kouře kadidla, úplně neobstojí, neboť na obrazech či sochách je zřetelně vidět, že černý je pouze obličej, případně ruce. Malíři a sochaři se pravděpodobně inspirovali veršem ze starozákonní Písně písní: "Černá jsem, a přece půvabná" (latinsky "Nigra sum, sed formosa"). 

Ve středověké achymii byla čerň (nigredo) vnímána jako výchozí bod v procesu proměny prvků ve zlato. Černá barva  symbolizuje bolest, kterou si Marie prošla, nejen porod, ale především ztrátu syna, pod jehož křížem stála. Porodní bolesti spojují Marii se všemi matkami, a také s přírodními cykly zasévání, klíčení, růstu a zrání. V daru mateřství se zhmotňuje naděje světa, který "sténá a pracuje k porodu" (list Římanům 8, 22) v očekávání završení dějin spásy. 

Bolest, kterou Marie prožívala pod Ježíšovým křížem, ji spojuje se všemi rodiči, kteří přetrpěli smrt vlastního dítěte. V této bolesti můžeme zaslechnout ozvěnu smutku světa, v němž všecko pomíjí, umírá, zaniká - rostliny, zvířata, lidé, ale i celé kultury, národy, živočišné druhy, biotopy. Ve tváři Černé Madony dosud žije krása vyschlých řek a spálených lesů, posvátných hor a mořských lagun pod vysokými útesy, jako je ten v Tindari. A nežije pouze ve vzpomínce na minulost, ale i v naději upřené do budoucna, až se čerň promění ve zlato, Bůh "setře každou slzu z očí a smrti již nebude" (Zjevení Janovo 21, 4).