Co přesahuje naše lidské drama?

V červnovém čísle literárního měsíčníku Plav jsem objevil nádhernou báseň Stav planety amerického autora Roberta Hasse. Vytyčuje si pozoruhodný program: "Poezie by měla umět pochopit zemi, čas od času odložit své obvyklé obraty vášně a odporu, a sdělit (...) něco o zemi, co přesahuje naše lidské drama." 

Na začátku listopadu vzpomínáme na zesnulé, intenzivněji než jindy si uvědomujeme i vlastní konečnost a smrtelnost a znovuprožíváme drama ztráty. Každý z nás o někoho přišel. Neexistuje život beze ztrát. Ale toto drama, neoddělitelné od podstaty života, není výhradně lidské. Neboť ztráta se nás dotýká bezprostředně, a zároveň nás přesahuje. 

Je-li úkolem poezie pochopit zemi, úkolem spirituality je pomoci člověku, aby pochopil, že jeho osobní drama tvoří malou součást mnohem obsáhlejšího a spletitějšího příběhu samotné země. Nelze spočítat, kolik ztrát utrpěla během milionů let naše planeta. Kolik živých tvorů našlo smrt na jejím povrchu, v oceánech, ovzduší i podzemí. Kolik ekosystémů zaniklo, kolik živočišných druhů vymřelo. 

Naše osobní ztráty patří do tohoto příběhu. A právě spiritualita by nás měla učit soucítění se zemí, která ztratila mnohem víc než kdokoli z nás. Tím není žádná z našich ztrát zrelativizovaná, ale zasazená do hlubšího kontextu. Moje ztráta není pouze moje. Náleží ke dlouhému příběhu ztrát, s nimiž se musí vyrovnávat země, po které nyní chodím a do níž se opět vrátím, až umřu. 

Přijmeme-li, že lidské drama je zahrnuté do dramatu přesahujícího možnosti naší představivosti, budeme osvobozeni z pout, do nichž nás těžké ztráty mohou sevřít, zvláště když bolí natolik, že vyplní celý prostor našeho života. Je tu však prostor širší než můj osobní život - stále se obnovující život planety Země. 

Rozšíříme-li prostor ještě dál, vstoupíme do nevýslovného tajemství. Otevře se nám život Boha, který poznal, jak bolí ztráta, neboť na kříži zemřelo jeho milované dítě. Bůh dobře ví, čím si procházejí všechny bytosti a rozumí jejich údělu. Protože nepozoruje naše ztráty zvnějšku, nýbrž vpustil si je dovnitř do sebe. Jenže copak je možné, aby smrt definitivně zvítězila nad silou lásky, která vše oživuje? Ale to už je zas jiný příběh!