Co tu chceš?

Máte raději otázky nebo odpovědi? Nejspíš bude záležet na situaci. Někdy je nepříjemné vyptávat se, protože si musíme přiznat, že něco nevíme. Jindy je nepříjemné odpovídat na otázky, s nimiž si neumíme poradit. Ale otázkou také můžeme projevit zájem o druhého. Zeptat se, jak se mu daří, co potřebuje. Bible dosvědčuje, že Bůh také pokládá otázky. Třeba proroka Eliáše se zeptal rovnou dvakrát: "Co tu chceš?" 

Za Boží otázkou se doufám neskrývá povzdech "co zas otravuješ, Eliáši". Spíše si ji vykládám jako "co tady hledáš, proč jsi přišel". Zvláštní je, že Eliáš dvakrát odpoví stejně, třebaže mezitím je svědkem velkolepých a děsivých úkazů: vichru, zemětřesení, ohně. O těchto úkazech se píše, že "Hospodin v nich nebyl", ale jdou před ním. Ohlašují brzký příchod Boha, jenž promlouvá tichým hlasem. Snad ty úkazy měly Eliášem otřást, aby se mu zbystřily smysly, aby se myšlenkami netoulal jinde a nepřeslechl jemný vánek Božího slova?

Co hledal Eliáš na místě, kde k němu Bůh promluvil? Ukrýval se tam před pronásledováním ze strany zlé královny Jezábel. Šlo mu o život. Následně se ukryl v hloubi jeskyně i před nebezpečnými přírodními úkazy, které předcházely tichému Božímu hlasu. Eliáš potřeboval bezpečí. A potřeboval zájem, naslouchání. Přišel, aby si vylil srdce: "Zbyl jsem už úplně sám, ukládají mi o život!" Když je nám těžko, je dobré se svěřit - a mít se komu svěřit. 

Nemohu se však zbavit pocitu, že ptá-li se Bůh dvakrát "co tu chceš", dělá to proto, aby dal Eliášovi možnost podruhé odpovědět jinak, posunout se dál. Jenže Eliáš je pohlcen intenzitou prožitků na pomezí života a smrti. Jako by zamrzl a nemohl se pohnout z místa. Prodělal trauma. A zpracovává je tím, že o něm s Bohem hovoří. Ale Boží odpověď není vysvětlením, proč se věci takhle seběhly a zamotaly, proč se mu nevyhnuly bolesti a těžkosti. Bůh místo toho ukazuje do budoucna, posílá Eliáše za novým posláním, říká mu: "Jdi!" 

Všecko, co se stalo, dobré i zlé, přivedlo Eliáše na místo, odkud se měl vrátit do života. Na místo, kde jeho život získal smysl, a to nejen pro něho samotného! Vždyť dostal za úkol pomazat nové krále a nového proroka. Bůh jej posunul z místa, aby následně také on posouval druhé na cestu, která je pro ně už připravená. Minulost možná nedokážeme rozklíčovat a pochopit. Přesto nás přivedla na místo, kde stojíme teď. A právě odtud vyjdeme do budoucnosti, vstříc životu, v němž minulost nebudeme nevytěsňovat ani popírat, ale přijmeme ji a smíříme se s ní.