Do jiného světa

V Janově evangeliu se mi líbí modlitba, v níž Kristus neprosí za svět, ale za ty, kdo v něho uvěřili. Ví, že svůj pozemský život už zakrátko odevzdá na kříži. Na srdci mu leží osud jeho učedníků a přátel, které na tomto světě zanechává. Každého z nich vnímá jako dar od božského Otce. Proto za ně prosí. Celá modlitba je pozoruhodná, ale jedna věta mě obzvlášť fascinuje: "Nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě." Když to Kristus vyslovil, přece stále ještě přebýval ve světě, žil v něm. Jak tomu rozumět? 

Klíčem k pochopení je možná ten úsek modlitby, kde Pán říká: "Neprosím za svět." Odmítá prosit za svět, v němž on sám není a nikdy ani nebyl. Nejde totiž o svět stvořený Bohem, nýbrž Bohu odcizený. V tomto smyslu užívá evangelista Jan slovo "svět". Asi i proto mezi nejstaršími křesťanskými modlitbami najdeme prosbu: "Ať přijde milost a pomine svět!" 

Není to nekonečný vesmír plný tajemné krásy, nýbrž mikrosvěty našich pokřivených vztahů, falešných představ a mocenských her. Jsou to světy, v nichž jsme buďto zabydlení, nebo do nich zatažení, ať chceme či nechceme. Můžeme se považovat za věřící, ale zatím to jaksi nevypadá, že by nás víra "vytáhla" z těchto Bohu cizích světů, ve kterých pro evangelium zbývá jen málo místa. 

A přesně z toho důvodu za nás Kristus prosí. Je mu jasné, že "jsme ve světě", který zkonstruovali už naši předkové, my jej udržujeme v chodu, ale není v něm k žití. Rozrušit systém, jenž nás ohýbá a semílá, však nemusí být zas tak obtížné. Stačí malé škvíry, jimiž do našich mikrosvětů proniknou paprsky odjinud. Paprsky krásy, jíž jsme obklopení, ale přestali jsme ji vnímat. Paprsky touhy, které rozehřejí srdce a povedou je cestou do svobodnější a smysluplnější budoucnosti. Do světa, v němž je doma Kristus a kde jsou dveře otevřené!