Jádro odboje

Před Vánoci jsem se procházel Plzní a všiml jsem si, že na zeď Mikulášského hřbitova někdo nasprejoval nápis: "Jádro odboje!" Pořád nad tím přemýšlím. Odboj proti čemu? Vánoční svátky si můžeme spojit s ledasčím, s pohodou či naopak stresem, ale souvislost mezi Vánocemi a odbojáři bychom nejspíš nehledali. A přece! K odboji se přidají všichni, kteří navzdory počasí, únavě, starostem či zdravotním problémům překročí práh.

Nejenom práh svého bytu či domu, ale především práh duše - a vydají se na vánoční bohoslužby. Anebo si alespoň doma, v práci, v domově důchodců, v nemocnici, na frontové linii některé z probíhajících válek tohoto světa či kdekoli jinde musí prožívat svůj Štědrý večer, zapálí svíčku a tiše se pomodlí Otčenáš. A když nenajdou svíčku a nevědí, jak se modlit? Nevadí! Představí si betlémskou hvězdu a spatří sebe sama v odlesku její záře. Uvidí se klečet spolu s pastýři u jesliček, do nichž mladá maminka Marie položila své dítě, jemuž dal Josef jméno Ježíš. V něm sestoupilo na zemi Světlo života. Svítí do tmy a ruší její vládu.

Kdo si vezme k srdci vánoční evangelium o narození Světla? Kdo se odváží přijmout pozvání stát se přítelem a učedníkem Světla, které nosí lidskou tvář Ježíše Krista? Kdo umožní, aby to Světlo v něm pracovalo a skrze něho šířilo do zraněného světa léčivé dotyky svých paprsků? Ti, kdo pochopili, že tma je skutečná a nelze jí uniknout, neboť proniká do našich životů a všelijak je ohýbá a láme. Ti, kdo akceptovali temnotu a mají s ní osobní zkušenost, ale odmítají uvěřit, že tma zvítězí a za ní už není nic.

Jsme tady, protože Světlo, které neuhasil ani Herodes, ani ďábel, ani smrt, se počalo a rodí se i v nás. Vstoupili jsme do odboje proti temnotě, proti zlu a nespravedlnosti, proti lhostejnosti a sobectví, proti nenávisti a strachu, proti nelásce a cynismu. Jádro odboje tvoří lidé, co překročili práh, za nímž na ně čeká Světlo, to pravé světlo Vánoc.