K čemu jsme určeni?

15.11.2026

Přemýšlíte někdy o tom, pro co jste se narodili? Čím naplníte svůj život? Potkal jsem už lidi, kteří si byli jistí, že mají poslání a jsou předurčeni k velkým věcem. Avšak běda, když okolní svět jejich víru nesdílel. Jiní zas byli přesvědčeni, že na co sáhnou, to se nepovede, takže snažit se o cokoli jim připadalo nesmyslné a zbytečné. 

Jedni se viděli jako vyvolení (akorát že někteří to odmítali pochopit) a druzí jako věční smolaři a ztracené existence (ačkoli někteří se jim to pokoušeli rozmluvit a ukázat, že není vždycky tak zle). Zkuste jen o píď pohnout člověkem, který se plně ztotožnil s představou, k čemu je určen. Rychle zjistíte, jak obtížné to je.

A hlavně nejde pouze o problém "těch druhých". Co mohu dělat, abych sám nepodléhal nejrůznějším falešným či dokonce vylhaným představám o sobě? Abych svou identitu nezakládal na klamu, který mi znemožňuje kontakt se živoucí skutečností? A souvisí to nějak s vírou v Boha? 

Dobré je začít nikoli úvahami, k čemu jsem určen, ale přijetím, k čemu určen opravdu nejsem. Zde mi pomáhají slova apoštola Pavla: "Bůh nás neurčil k tomu, abychom propadli jeho hněvu." Z toho vyplývá, že motivací mého jednání nemusí být strach, nýbrž důvěra! Každé rozhodnutí je spojené s rizikem, že si vyberu špatně, že nedomyslím následky. Ale z důvěry, že Bůh mi to "nedá sežrat", vyrůstá svoboda a také odvaha rozhodovat se. 

No a k čemu jsem tedy určen podle poselství Nového zákona? Abych žil s Kristem, který mě zachránil. A v Kristu nepoznávám Boha jako rozhněvaného diktátora nad vesmírem, nýbrž jako milujícího Otce. Náboženskému slovníku se raději už vyhýbám, pokusím se to sdělit civilnějším jazykem. Od počátku jsme určeni pro život a pro lásku!

Bůh nás neurčil k tomu, abychom propadli jeho hněvu, nýbrž abychom došli spásy skrze našeho Pána Ježíše Krista. On zemřel za nás, abychom my, ať živí či zemřelí, žili spolu s ním. Proto se navzájem povzbuzujte a buďte jeden druhému oporou. (1. list Tesalonickým 5, 9-11)

Share