Máme větší cenu?

Podle Ježíšových slov mají lidé větší cenu než "mnoho vrabců", z nichž dva se v novozákonních dobách prodávali za drobnou minci zvanou as či assarion. Nevyplývá z toho ovšem, že by vrabec neměl žádnou cenu. V Božích očích má i ten nejmenší ptáček rozhodně větší cenu než pověstná zlámaná grešle, za kterou si jej bylo možné koupit. Vždyť ani jeden z nich nepadne k zemi bez dopuštění nebeského Otce, říká Ježíš.

Takže Bůh ví o každém mávnutí vrabčích křídel. Pokud jim přestanou sloužit, Bohu to není lhostejné. Stvořitel miluje vrabčáka stejně jako člověka. Má-li člověk větší cenu, pak nejspíš proto, že má větší představivost, více toho obsáhne srdcem i myšlením, ale také má daleko větší odpovědnost za chod světa. 

Jsme nadáni citem pro krásu, díky němuž jsme schopni svět obdivovat, stanout v údivu nad úchvatnými scenériemi, které vykouzlila ruka božského Umělce. Člověk byl stvořen, aby žasnul a chránil to, co v něm úžas probouzí.

Snadno se může přihodit, že vrabčák získá větší cenu než člověk, jestliže se údajný "pán tvorstva" zpronevěří poslání, s nímž byl do světa vyslán. Život vrabce, žáby či ještěrky je nekonečně cennější než promarněný život arogantního blba, agresora či manipulátora, byť by se honosil vznešeným titulem "člověk".

Pozorujme životy tzv. němých tváří, které ovšem denně volají k Bohu o potravu! Zcela naplnily jim vyměřený čas, neboť se neodchýlily od záměru Tvůrce. Což je pro nás výzvou vrátit se k vlastnímu bytostnému určení. K údivu nad krásou celého vesmíru a k osobní spoluúčasti na péči o svět.