Miluji, tedy jsem

Co spojuje Petrovo první i poslední setkání s Ježíšem popsané v evangeliu? Rybolov. Souvislost se živobytím, porozumění pro starosti každodenní existence. Ale zatímco při prvním setkání říká Petr Ježíšovi "Odejdi ode mne", při posledním se dychtivě brodí vodou, aby stanul tváří tvář vzkříšenému Pánu.

Ježíš s ním zapřede rozhovor o lásce. Ptá se ho třikrát: "Miluješ mě víc než ti zde?" "Miluješ mě?" "Máš mě rád?" Petr odpovídá pokaždé stejně: "Mám tě rád." Ježíšovy otázky slevují z požadavků na velikost lásky a přizpůsobují se stupni lásky, které je v dané chvíli Petr schopen (přičemž každý z nás je takovým Petrem, když dojde na lásku).

Co je na tom podstatné? Že lidsky nedokonalá láska, vědomá si vlastních pochybení, nás "kvalifikuje" na Ježíšovy učedníky! Úkolem některých učedníků je "pást ovce a beránky". Pastýři, co nemají odvahu aspoň v nějaké omezené míře milovat, nechápou, v čem spočívá jejich poslání.

Pastýři bez srdce ať se raději každý vyhne, protože nikdo nedokáže provázet na cestě k Ježíšově srdci, jestliže mu sám svoje srdce neotvírá, nevpouští ho dovnitř a nepřijímá jeho lásku, která odpouští a uzdravuje.

Básník Ezra Pound vyslovil hlubokou pravdu: "Amo ergo sum, a právě v té míře." Miluji, tedy jsem. A jsem v té míře, v jaké miluji. Čím více miluji, tím více jsem! Ježíšovo vzkříšení bychom si v tomto smyslu mohli vyložit jako potvrzení faktu, že milovat a být u něho splynulo v naprostou jednotu, a tím v božskou Plnost, kterou nezrušila ani smrt.

Někde však musíme začít. Nejlépe u prostého: "Mám tě rád." Možná stejně jako Petra i nás cesta lásky povede, kam nechceme, kde utrpíme ztráty, ale to nejcennější neztratíme. V nejtemnějších okamžicích svého života Ezra Pound došel k poznání: "Jen to, co miluješ, je tvoje pravé dědictví. Co vskutku miluješ, o to tě nikdo nepřipraví."

foto: Horst Tappe (Ezra Pound v roce 1967) 

citace: Ezra Pound, Pisánská Cantos (Atlantis, Brno 2017)