Nám ani vám

Ježíšovo podobenství o deseti družičkách provokuje k přemýšlení. Kde leží hranice mezi rozumností a pošetilostí? Kde hledat míru v pomáhání druhým, abych sám nevyhořel? 

Družičky čekají na ženicha, jehož mají doprovázet do nevěstina domu a svítit mu na cestu olejovými lampičkami. Čekání je dlouhé a když se ženich uprostřed noci konečně objeví, světlo v lampách již dohasíná. Rozumné družičky dolijí olej ze zásoby, kdežto pošetilé - nebo důvěřivé? - si olej do rezervy nevzaly. Prosí o něj svoje kamarádky, ale dostane se jim zamítavé odpovědi: "Nemůžeme, nedostávalo by se nám ani vám." 

Rozumnost nespočívá ani tak ve schopnosti předzásobit se (snaha za všech okolností se zajistit proti rizikům je v lecčems také dost pošetilá), nýbrž ve schopnosti říct "ne" v situaci, kdy poskytnutá pomoc by nebyla účinná a prospěšná, a nadto by pomáhajícího vyčerpala. Vysála by mu nejen olej z lampy, ale i krev ze žil. Mám už zkušenost, že některým lidem se nedá pomoci, protože každá pomoc je pouze utvrdí v přesvědčení, že se nemusí snažit o změnu vlastního života. Vždycky se přece najde slušňák či dobrák, co jim zasponzoruje přežívání v marasmu, z něhož si udělali živnost. Pomáhajícímu poté chybí energie i prostředky k pomoci tam, kde by to naopak mělo smysl. 

Domnívám se však, že pošetilost se v Ježíšově podobenství neprojevuje v nepřipravenosti družiček, jimž nestačil olej, protože nemyslely na "zadní kolečka" a nepředvídaly, že se ženich zdrží. Pošetilé bylo od nich uposlechnout zdánlivě rozumné rady: "Jděte raději ke kupcům a kupte si!" Za tou radou slyším: "Běžte pryč, neotravujte!" 

Je samozřejmě správné poslat člověka k odborníkům v oblastech, v nichž nejsme kompetentní. Ale i když nemůžeme druhým dát, o co žádají, můžeme jim věnovat svůj čas, být pro ně přítomni a snad jim pomoci aspoň tím, že nabídneme prostor, aby se podělili o svoje starosti. Třeba i my budeme takový prostor někdy potřebovat.