Ne v mém jménu

Před několika lety mě zaujalo heslo "Not in my Name" ("Ne v mém jménu"), kterým se muslimové distancovali od teroristických útoků, páchaných jménem jejich víry nechvalně známým Islámským státem a dalšími fanatiky. Podobné protesty se vedly například proti nábožensky motivovanému násilí v Indii, nebo porušování občanských svobod v Jižní Africe. Heslo vzniklo v éře hippies, kdy se američtí studenti bouřili proti válce ve Vietnamu. Poukazovali na to, že státní ani náboženské autority nemají právo zaštiťovat se jejich jménem při zločinném jednání, s nímž nesouhlasili a odmítali se na něm podílet.

A nyní bychom si mohli připomenout, co všechno se v průběhu minulých staletí, ale i dnes, dělo a stále ještě děje "v Ježíšově jménu". Kolik zla se odehrálo a kolik krve prolilo ve jménu Syna Božího, který vždy stál na straně ponižovaných, utlačovaných, slabých a zlomených. Jako člověk se ztotožnil s údělem hříšníků a zavržených - a byl zavržen a zabit strážci víry a pořádku. Představme si Ježíše, jak volá "Ne v mém jménu!", když křesťané upalovali kacíře, organizovali křížové výpravy, prodávali do otroctví černochy, stříleli indiány, perzekvovali Židy a posílali je do koncentráků, a když se dovolávali "tradičních hodnot" při ideologickém zdůvodňování, proč "museli" provést invazi do Iráku nebo "speciální vojenskou operaci" na Ukrajině.

Křesťané se často, až příliš často, neuroticky zabývají svými osobními hříchy. Zvláště "oblíbenými" oblastmi, nad nimiž se vznáší stíny pekla, jsou sexualita a spiritualita. Církevní preláti se domnívali, že nejlépe zjednají úctu Ježíšovu jménu, budou-li kontrolovat lidi, co dělají v posteli a dohlížet, jestli chodí do kostela na mši a ke zpovědi (a platí desátky a kupují si odpustky). Vytěsnili nepohodlný fakt, že Ježíš neodsoudil cizoložnou ženu, kterou slušní a zbožní sousedé chtěli ukamenovat, ani samařskou ženu, co vystřídala vícero partnerů, žila v hanbě a navíc byla kacířka - a přesto jí Kristus odhalil, že je Spasitelem světa a nabídl jí pramen vody živé. Zapomněli jistě i na ženu kananejskou - ačkoli nepatřila mezi vyznavačky Hospodina, Ježíš ocenil její víru a uzdravil jí dítě. Zapomněli na Krista evangelií a přetvořili ho v nadzemského vladaře, přísně shlížejícího z kupolí honosných bazilik, odkud garantoval stávající mocenský systém a patriarchální řad.

Takový Ježíš sice nikdy neexistoval, ale bohužel na karikatuře Ježíše založili mnozí svůj náboženský život a někteří i živnost. Necháme-li se vtáhnout do Ježíšova příběhu, jak o něm svědčí evangelia, zjistíme však, že mladý rabbi z Nazareta není Spasitel "podle plánu". Nesdílí naše obsesivní zaujetí sebou samými. Nepodporuje náš sklon šťourat se v sobě a nedbat, kam se mezitím řítí svět. Vypadá to, že Ježíše (na rozdíl od nás) nebaví zkoumat, co všechno děláme špatně. Zaměřuje se na strukturální, nadosobní zlo, na stav odcizení a zotročení, z něhož teprve vše ostatní vyplývá jako důsledek. Z tohoto stavu nás vysvobozuje a převádí do nové reality, kterou nazývá Božím královstvím, uskutečňujícím se tady a teď mezi námi.

Ježíš neplní plán a nechová se jako očekávaný Mesiáš. Nesvolává Boží tresty na nepřátele a nežehná svatým válkám, které vedeme v jeho jménu. Není se co divit, že lidé jsou zmatení a nevědí, co si mají myslet. Proto učedníci Jana Křtitele přicházejí k Ježíšovi s otázkou: "Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?" Odpovědět si musí každý sám, jestli chce jiného pána, anebo svěří svůj život podezřelému, nepravděpodobnému Mesiáši, co bláznovsky převrací a ruší zavedený běh věcí: "Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží" (Matouš 11, 6).

zdroj obrázku: https://thewire.in/government/india-not-in-my-name-campaign-resonates-elsewhere