Obraťte se a budete žít

Básník Kamil Bouška si zapsal do deníku: "Lidé dožívající v hospicích prý na konci života litují nejčastěji toho, že žili málo svůj život, že jej žili podle očekávání druhých." Nerad bych také před smrtí litoval. Třebaže si nemyslím, že pozdní lítost je úplně k ničemu. Pokud před koncem člověk nahlédne, že neměl od sebe odstrkovat život a podřizovat se představám svého okolí, snad ještě stihne varovat ostatní, ať neopakují stejnou chybu, ať se zhluboka nadechnou a skočí do divoké řeky života. 

Bude ovšem o mnoho lepší, když se do života ponoříme dříve, než naše pozemská cesta dosáhne prahu věčnosti. Nevíme dne ani hodiny, kdy překročíme tuto hranici oddělující světy. Zítra už by mohlo být pozdě. V husitském zpěvníku najdeme jednu obzvlášť unylou a protivnou písničku, ale často si z ní připomínám verš: "Dnes však ještě pozdě není, hleď se obrátit..." Je to živý Bůh, kdo nás prostředictvím proroka Ezechiele ponouká k odrazu a skoku do hlubiny života: "Obraťte se a budete žít." 

Uskutečňování takového obratu chápu jako hledání a objevování, v čem spočívá opravdový život, čím se nechám oživit, co mě polije doslova živou vodou. Hledání nebude vždycky snadné. Obnáší to práci, někdy i namáhavou a únavnou. Přicházejí chvíle, kdy si rozhodně nepřipadám dost živý, nejsem spokojený s přežíváním ze dne na den v koloběhu povinností a starostí, ale přesto se mi nechce nic měnit. Zvykl jsem si, naučil se jezdit ve starých kolejích, ačkoli podvědomě vím, že mě nedovezou ke štěstí a radosti. 

Čtu si Ježíšovo podobenství v Matoušově evangeliu, v němž otec vybízí oba své syny, ať jdou pracovat na vinici. Přemýšlím, kterému synovi se více podobám. Vinice je obrazem našeho života, o nějž je třeba pečovat, aby se zakořenil, rostl a vydával plody. A Bůh jako milující otec říká: "Synu, pracuj na tom!" Občas mu odpovím "Ano, pane", snad i s nadějí, že ještě chvíli počká. Ale život nepočká. Jindy zas odpovím "Nechci se mi", ale pak se něco ve mně zlomí. Přežívání je na prd. Chci žít. Půjdu do toho! 

Kamil Bouška pokračuje: "Není a nebude žádný jiný čas k žití života. Když se život nežije teď, nežije se vůbec." Cítím, že i můj život je vinicí, kde mám šanci sklidit sladké hroznové víno a ještě se o ně podělit. Ale musím v hlavě přehodit výhybku, přemoct pohodlnost, jako jsem se musel přinutit, abych vylezl na žebřík a očesal švestky, protože babička už neměla co zavařovat. Bylo fajn zjistit, že ještě pořád zvládnu vylézt do výšky a udržím se ve větvích. V koruně stromu se mě dotkl život. Takže, divoký a nezkrotný živote, obracím se k tobě!