Otevři se!

V evangeliích se nedochovalo mnoho slov z Ježíšovy mateřštiny. Jedním z mála je aramejské slůvko Effatha, v překladu "Otevři se", jímž Pán uzdravil hluchoněmého, otevřel mu sluch a rozvázal mu jazyk. Kdykoli slyšíme slova, která vyřkl sám Ježíš, můžeme si představit, jak je vyslovuje i nad námi, nade mnou, jak otevírá duchovní sluch, aby se nám vrátila schopnost naslouchat, a uzdravuje i naši řeč, abychom slov nezneužívali a nezraňovali jimi. 

Jak máme potvrzeno ve spisu O svátostných tajemstvích (De mysteriis) milánského biskupa Ambrože, užívaly tohoto Ježíšova slova i církevní obce v pozdně antickém světě v rámci předkřestních obřadů. Než byl člověk zasvěcen Kristu ve svátosti křtu a ponořen do tajemství Kristova kříže a vzkříšení, prošel nejprve obřadem "otvírání sluchu", při němž mu kněz kladl ruce na uši a poté mu ještě přitiskl palec na rty. Svatý Ambrož o tomto symbolickém úkonu píše:

"Otevřte uši a s nedočkavostí vdechujte líbeznou vůni věčného života, která k vám vane z daru svátostí. Právě to jsme vám naznačili, když jsme při obřadu otvírání sluchu říkali: »Effatha!« to znamená: »Otevři se!«, aby každý, kdo přistupuje k milosti křtu, rozuměl, nač je tázán, a musel si vzpomenout, co má odpovědět. Jak čteme v evangeliu, toto tajemné znamení učinil sám Kristus, když uzdravil hluchoněmého."

Všichni, kdo nosí jméno křesťan, potřebují v různé míře naléhavosti, aby se znovu a znovu otevírali Boží milosti, jíž se nám křtem dostalo. Všem je nám zapotřebí, aby se Pán dotýkal našich uší i rtů, protože víme, jak snadné je přeslechnout, co je skutečně důležité, a poznali jsme také, jakou moc mají slova, která vypouštíme z úst, aniž bychom nad nimi přemýšleli. Mluvíme, co nám slina na jazyk přinese, a nedomýšlíme, co naše blábolení a kecání působí v srdci bližního. 

V evangeliu nás možná zarazilo, že Ježíš potřel slinou jazyk hluchoněmého člověka. Nehygienické, fuj! Ale na sebe si to můžeme vztáhnout jako znamení, že Pán si přeje, aby na našich jazycích bylo přítomno něco z něho - očistná a uzdravující moc jeho slov. Aby naší řečí promlouval On, aby v naší mluvě i našem mlčení vládl jeho Duch. Smysl slov se rodí z ticha. Ztiš se před Pánem, duše má, neboť jedině takto se moje slova rozezní Ježíšovou radostí!