Pojďte k vodám

Už od dětství mě přitahovala krása. Promlouvala ke mně z pohádkových příběhů a dobrodružných knížek, z výletů do hor, z prvních platonických lásek. Jak člověk zraje, může objevovat krásu v mnoha dalších podobách. V přírodě, hudbě, poezii, výtvarném umění, a zejména v setkáních s lidmi, do nichž se krása nejrůznějšími způsoby obtiskla. Existuje též krása prostých věcí, krása v nenápadných detailech. Dneska na procházce jsem si všiml kapek rosy na spadlém listu. A vybavil se mi verš z knihy proroka Izajáše: "Všichni, kdo žízníte, pojďte k vodám." 

Ohlížím se nazpět a přemýšlím, proč jsem býval často unavený a podrážděný, dělal špatná rozhodnutí a nechával se semílat prací a starostmi? Protože krásu jsem si nechával "až na potom". Jako by to byl nějaký luxus, který si nejprve musím "zasloužit", odškrtat si splněné úkoly a pak se "odměnit" něčím krásným. Jenže se ukázalo, že všechny úkoly se nedají splnit a všechny problémy vyřešit, abych si mohl říct: "A teď už si konečně udělám čas na krásu!" Čím více jsem se snažil podávat výkony, dokazovat sám sobě, že "na to mám", tím se mi krása více a více vzdalovala, a život se měnil ve smutnou a spálenou poušť. 

Jenže svět se neobrátil v pustinu, neubylo krásných tváří, krásných slov, krásných krajin, krásných obrazů a vůní. To jenom já jsem je přestával vnímat, zapomínal si všímat pestré palety krásy všude kolem sebe. Postaven Bohem do úchvatného vesmíru plného divů a zázraků jsem investoval svůj čas, energii a prostředky, abych se zaměstnal záležitostmi, které mě nemohly nikdy udělat šťastným. Opět se ozval proroka Izajáš: "Proč utrácíte peníze, ale ne za chléb? A svůj výdělek za to, co nenasytí?" 

Krása není šlehačka na dortu, bez níž se obejdete. Je to chleba, bez něhož zajdete hlady. Voda, po které žízníte. Víno a mléko, bez nichž nemá život vůbec žádnou chuť. Na cestě pouští jsem nakonec pochopil, že krása  není odměnou za výkon, ale silou, která nás podpírá a nese. Znovuobjevená citlivost vůči kráse nevyřeší ani jediný váš pracovní úkol či osobní dilema, neboť krása není od toho, aby něco řešila, ale prostě aby byla. Ale právě tohle stačí k odkrytí velice jednoduché pravdy: když budu krásu přijímat a radovat se z ní, děkovat za ni a pečovat o ni, pak se výrazně zvýší naděje, že se nezlomím pod tíhou starostí a povinností v pracovním ani osobním životě!