Všechno společné

O křesťanech v prvotní jeruzalémské obci (tehdy ještě ani nevěděli, že jsou "křesťani") čteme v knize Skutků apoštolských, že "byli pospolu a měli všechno společné". Krásná idylka, jenže "bejvávalo", dalo by se říct. Dnešní realita v církvích vypadá jinak. Avšak co bylo, přece opět může být! Co když minulost pouze naznačila, co teprve přijde v budoucnu? 

Nejspíš má pravdu básník a překladatel Kamil Bednář, že "ve vesmíru není vlastně ani minulost ani budoucnost, vše je jen jediný okamžik, současnost, věčná současnost, a jenom my rozbalujeme čas dopředu či nazad jako svinutý pergamen. Proto jsou možné vzpomínky také dopředu. Proto nezáleží na čase". Cítíme-li se osloveni atmosférou živého společenství, jaké prožívali první věřící, vracejí se nám vzpomínky na naši budoucnost! 

Rozbaluji čas nazad a vidím dávné učedníky a učednice Krista, kteří mají "všechno společné" mezi sebou navzájem, po domech lámou chléb a vyprávějí si příběh o Poslední večeři. Rozbaluji čas dopředu a vidím ženy a muže budoucnosti, kteří nahlédli, co všechno mají společné nejenom na základě sdílené víry, ale už na prazákladě svého lidství. Neboť k čemu bude víra, pokud nám neumožní "propadnout se" do hlubiny života k jeho prazákladu? 

Lidé jsou různí, ale potřeby mají stejné. Různost je požehnáním, nikoli problémem. Díky různosti se doplňujeme. Každý přispívá k celku svým jedinečným vkladem, a tím vzniká pestrá mozaika podle záměru Stvořitele. Všichni se ale shodujeme, že potřebujeme vzduch, který dýcháme, vodu, kterou pijeme, zemi, která nás živí, slunce, které nám svítí. A všichni potřebujeme vztahy, protože jsme jedinci, ale ne jedináčci. Jsme sourozenci v lidském údělu. 

Nebo ještě víc: jsme dětmi lásky, neboť z lásky Bůh stvořil nejenom nás, ale i zvířata, rostliny, kameny a krystaly. Společně s nimi tvoříme síť. Jsme propojeni vztahy, které působí, i když si je zcela neuvědomujeme. Víra je nástrojem, s jehož pomocí žijeme ve vztazích vědomě. Víme, za co všechno můžeme být vděční. A co také můžeme sdílet, obdarovávat se, aby život byl doopravdy životem.

citace: Kamil Bednář, Přátelství přes oceán (Čs. spisovatel, Praha 1971)