Láska má své důvody

Ježíš umírá a nechce zanechat matku samotnou, bez opory a ochrany. Snad by se o Marii postaral i někdo z příbuzných, ale zmučený syn ji raději svěřuje milovanému učedníku Janovi, který ho na rozdíl od ostatních neopustil ani ve chvíli nejtěžší.

Proto z kříže pronáší slova: "Ženo, hle, tvůj syn. Hle, tvá matka!"

Ježíš Jana miloval. Jistě i Jan miloval jeho, a právě láska ho přiměla, aby svého Mistra doprovodil až na Golgotu. Jan možná ani neví, proč Ježíš podstupuje takové hrozné utrpení, možná ani nevěří, že Bůh zachraňuje lidi obětí vlastního Syna. Jan pochybuje, nechápe, ale i v tomto zoufalém stavu jde za Ježíšem. Co to znamená pro nás? Že nestačí věřit. Je nutné milovat! Nemá smysl dělat si z víry "posvátnou krávu", když není spojena s láskou. Církev je plná "věřících", ale kolik jich je "mariánsky" a "janovsky" milujících?

Víra bez lásky sklouzává k dogmatismu a fanatismu. V lásce se přece víra dovršuje! Miluji toho, jemuž jsem uvěřil. A protože ho miluji, následuji ho, i když mě přepadají pochybnosti o správnosti nastoupené cesty. Láska má své důvody, které nejen rozum, ale ani víra nemusí v okamžiku "krize" (či "kříže"?) přijímat. Milovanému jsem se však zavázal věrností, a třebaže se mi nechce, sbírám odvahu jít za ním i do temnot, kde víra selhává a rozum zmatkuje.

Z vytrvalosti v lásce se nečekaně urodí dobré plody. Ježíš spojuje Marii a Jana. Navazují nový vztah - vztah matky a syna. Vzniká nová rodina, k níž brzy přibudou další členové - apoštolové, učedníci, křesťané ze všech časů a míst. Jedni mají za úkol pečovat o druhé, všichni se navzájem povzbuzují ke službě.

Díky privilegiu služby zůstáváme na cestě víry, která vždy ponese znaky cesty křížové. Ale což ta bolestná cesta nevede až k prázdnému hrobu, ke zmrtvýchvstání? "A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo. Hle, všecko tvořím nové!" (Zjevení Janovo 21, 4-5).