Za koho mě pokládáte?

Líbí se mi, že Ježíše zajímá, jak ho vidí jeho přátelé a učedníci. Ptá se jich: "Za koho mě pokládáte?" Lidé často usilují o svůj pozitivní obraz v očích druhých a skrze uznání a ocenění z jejich strany pak lépe přijímají sami sebe. Což určitě nebude Ježíšův případ. Není mu však lhostejné, jaký obraz si o něm vytvářejí ti, kteří ho následují a věří v něho. Protože takový obraz pak ukazují ostatním. Proto je důležité, aby Ježíšův obraz v nás nebyl karikaturou, nýbrž aby jím prosvítala pravda. 

Nejstarší vyobrazení Ježíše pocházejí z katakomb. Bezvousý mladík s kudrnatými vlasy nese na ramenou ovečku. Protože je mladý, má dost energie i odvahy, nebojí se pátrat v pustině po zatoulaných jehňatech, počíná si jako dobrý pastýř. V tomto raně křesťanském obrazu se však ukrývá ještě něco více. Boží síla, odvážná Boží láska vtělená do Ježíše, zůstane věčně mladou. Nikdy se neunaví a nevyčerpá, bude tady vždycky, aby zachraňovala člověka ztraceného v poušti světa a labyrintu vlastního života. Bude mu vracet ducha mládí, sny, na které už zapomněl, touhy, kterých se vzdal. Postaví ho znovu na cestu. 

Středověk přinesl jiné obrazy Ježíše. Ukřižovaného trpitele, soucítícího s obětmi válek a morových ran. Chudí, pronásledovaní a nemocní hleděli na kříž a v duchu si mohli říct: "Ježíš mi rozumí. Bůh se neodtahuje od mých bolestí. Ví, čím si procházím, je na mé straně." Středověk ale také zobrazil Ježíše jako kosmického vladaře, zamračeného a vousatého, přísně shlížejícího z kopulí velkolepých bazilik. Nebeský císař se nebezpečně podobal pozemským panovníkům, byť právě jim takový obraz měl připomenout, že nad nimi trůní někdo mocnější než oni a jemu také budou skládat účty. Kralující Kristus není spojencem arogantních politiků a technokratů, nýbrž jejich soudcem. 

Připomenu ještě jeden kontroverzní obraz Ježíše z moderní doby, obraz revolucionáře a rebela podvracejícího staré pořádky, žehnajícího každému úsilí o nový a lepší svět. Působivě tímto způsobem vylíčil Ježíše ruský básník Alexandr Blok v poémě Dvanáct. Kontroverzní je na tom spojení náboženských motivů s násilím typickým pro vzrušenou revoluční dobu. 

Apokalyptický obraz krutého střetu dobra a zla ovšem zas tak moderní není. Neliší se příliš od obrazu Ježíše v představách husitských Božích bojovníků. Přesto je v lecčem inspirativní a stále aktuální. Ježíš nikdy nebyl ani nebude garantem nespravedlivého řádu, udržovatelem stavu, vyhovujícího pouze privilegované vládnoucí vrstvě. Jeho evangelium je opravdu revolučním poselstvím. Kdy už konečně způsobí revoluci v našich srdcích? Pomůže nám vzepřít se bezduché temnotě a dát se do služeb živelné a oslňující božské krásy?