Zemřít s láskou - nebo žít bez lásky?

Po člověku, který odejde na věčnost, zůstane tady na zemi prázdné místo. Jak se vyrovnat se ztrátou milované bytosti? Prázdné místo si zaplňujeme vzpomínkami a modlitbami - a třeba také snahou pokračovat v díle, které nám po zesnulém zůstalo a je pro nás inspirativní, dělá nám život bohatším a krásnějším. Přesto cesta smíření a srovnání se s odchodem našich blízkých nebývá lehká, zvláště když se nit života přetrhne předčasně, náhle a tragicky. 

Spíše než oplakávat mrtvé, kteří tu s námi už nejsou, bychom však měli oplakávat živé, kteří tu s námi jsou, ale vlastně nežijí. Křesťanská víra hledí za horizont smrti - věříme ve vzkříšení z mrtvých, o němž svědčí příběh Lazara a především velikonoční příběh samotného Ježíše. Možná bychom častěji měli zaměřit pozornost nikoli na vzkříšení zesnulých, ale na vzkříšení živých. Ježíš totiž křísil nejen mrtvé, ale především živé, v jejichž nitru ale něco podstatného zahynulo, nebo se to v nich dosud k životu ani neprobudilo. 

Ježíš umí křísit mnohými způsoby, zajímá se o lidské příběhy, je solidární s údělem nemocných, vyloučených a nešťastných, vstupuje do bezvýchodných situací a přetváří zdánlivě nezměnitelné osudy. Uvedu alespoň jeden ze způsobů, jakým se díky Ježíšovi vrací život do lidských srdcí, takže se probouzejí a zakoušejí, co znamená být vzkříšen láskou Božího Syna. Jsou jím živá slova - slova lásky. "Odvalte ten kámen!" "Lazare, vyjdi ven!" Láska si přeje, aby nám ze srdcí spadl kámen. Láska touží, abychom vyšli z temnoty a obrátili tvář ke světlu. 

Cesta křesťana je cestou následování Ježíše. Učíme se jeho "technice", osvojujeme si jeho slova, aby i z našich slov vanul jeho dech života a zářilo z nich světlo života. Nelze se tomu naučit jinak než láskou, opětováním jeho lásky, odpovídáním na jeho lásku. Zemřít s láskou a zanechat po sobě odkaz lásky, předat ji darem spolu s posledním výdechem - to je cílem cesty následování, jejím požehnaným završením. 

Protipólem je umrtvený život, živoření bez lásky, což se navenek projevuje mimo jiné také slovy - zlými slovy, která se podobají otráveným šípům. Zrovna dnes mi přišla zpráva: "Přeji ti smrt. Zničil jsi mi život. Jsi svině. Půjdeš do pekla." Kdo přeje druhému smrt, říká tím, že sám je mrtvý a v rozkladu. Kdo posílá bližního do plamenů pekelných, nechtěně prozrazuje, že sám se v pekle nachází a stahuje tam ostatní. 

Ve staré apokryfní legendě se vypráví, že Ježíš po ukřižování sestoupil až do pekla, aby vysvobodil všechny, které peklo drželo ve své moci. Sestupný pohyb jeho lásky vedl z nebe na zemi a ze země do nejtemnějších hlubin, do propasti lidského zoufalství a démonické nenávisti a zloby. Takže existuje naděje i pro mrtvé, co ještě nezemřeli, ale zatím nezačali žít - a trpí v pekle, které dělají ze života sobě i druhým. Láska je silnější než smrt. Ježíšova slova lásky křísí nás živé, abychom doopravdy obživli a sdíleli život a lásku - a co jiného je Bůh? - mezi sebou navzájem.

fotografie: https://www.catholic.org/saints/allsouls/