V Janově evangeliu se mi líbí modlitba, v níž Kristus neprosí za svět, ale za ty, kdo v něho uvěřili. Ví, že svůj pozemský život už zakrátko odevzdá na kříži. Na srdci mu leží osud jeho učedníků a přátel, které na tomto světě zanechává. Každého z nich vnímá jako dar od božského Otce. Proto za ně prosí. Celá modlitba...

Zažili jste, že vám někdo řekl "Miluji tě"? Pokud ano, jak se vám to přijímalo? Zaplavilo vás štěstí? Nebo jste se polekali citů, které vám dal najevo ten druhý? A teď obráceně. Vyznali jste někomu lásku? Jak to přijal váš protějšek? Byl z toho průšvih? Nádherná love story?

V neděli Hodu Božího velikonočního jsem přijel na bohoslužbu do husitském kostelíku v Křemži. Otevřenými okny i dveřmi proudil dovnitř teplý jarní vzduch a bylo slyšet zpěv ptáků. Jako by se přidávali k naší liturgii. Anebo my k té jejich?

O křesťanech v prvotní jeruzalémské obci (tehdy ještě nevěděli, že budou nazváni "křesťany") čteme v knize Skutků apoštolských, že "byli pospolu a měli všechno společné". Krásná idylka, jenže "bejvávalo", dalo by se říct. Dnešní realita v církvích vypadá jinak. Avšak co bylo, přece opět může být! Co když minulost pouze naznačila, co teprve přijde v...

Nevím, jak vy, ale já si navykl předem počítat s horší variantou vývoje událostí. A překvapuje mě, že věci, kterých jsem se obával, opakovaně si kvůli nim dělal starosti, se naprosto nečekaně rozuzlily a dopadly mnohem lépe, než jsem očekával. Říkám si: Člověče, co takhle více důvěřovat, že vesmír umí být i milosrdný a občas vymyslí happy end?

Je možné milovat někoho, koho jste nikdy neviděli? Důvěřovat někomu, koho nemůžete zahlédnout ani koutkem oka? A přece apoštol Petr píše vyznavačům Krista: "Ač jste ho neviděli, milujete ho; ač ho ani nyní nevidíte, přec v něho věříte a jásáte nevýslovnou, vznešenou radostí, a tak docházíte cíle víry, spasení duší." Zkusme tu otázku otočit:...