Hodně se mluví o potřebě vytvářet bezpečný prostor, kde by se lidé nemuseli bát předsudků, urážek, ponižování či nemístných a zraňujících poznámek. Idea bezpečného prostoru je chvályhodná, protože není správné vystupovat vůči druhým z pozice moci, zneužívat vlastní postavení a kompenzovat si nepřiznané problémy a do nevědomí vytěsněné slabosti...

Žijeme v éře programů. Počítačových i politických. Prosazují se i nejrůznější programy osobního rozvoje. Kdo neplánuje a nemyslí dopředu, jako by ani nebyl. A přitom nedávná pandemie covidu, na kterou jsme už zapomněli a její dopady na společnost nezhodnotili, nám ukázala, jak snadno a rychle se i ty nejdokonalejší plány zhroutí. Spásu nelze...

Ježíš má soucit. Při pohledu na skleslé a vysílené lidi nesklopí zrak. Netváří se, že tam nejsou, neutíká před nimi. Neobrací se na ně s tvrdostí a výčitkami, neříká jim: "Je to vaše vina, pomozte si sami!" Přináší jim evangelium Království. Slovo evangelium se překládá jako "dobrá zpráva". A ta přece nezačíná obviněním! Ježíšova dobrá zpráva...

Není člověka, jenž by nemusel čelit pokušením. Konfliktní povahy jen těžko odolávají pokušení hrotit spory a střety. Kompromisní povahy, které tíhnou ke smírným řešením, zase podléhají pokušení být se všemi zadobře, všem se zavděčit. Je hloupé vyhledávat hádky a zbabělé je vyhýbat se konfliktním situacím za každou cenu. Mým pokušením je obraz...

Také se vám to asi přihodilo - abyste mohli jednomu člověku pomoci, museli jste druhému ublížit. Co je dobré pro jednoho, není dobré pro druhého. Neexistují rozhodnutí, která by neměla důsledky. Jenže my nevíme jaké. Copak si můžeme být jistí, že svými rozhodnutími opravdu pomáháme či naopak ubližujeme? Možná že někdy škodíme právě ve snaze...

I řekl Bůh: "Buď světlo!" A bylo světlo. Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy. (Genesis 1, 3-4)