Za starých časů se uplatňovalo v církvi západního latinského ritu vícero stupňů svěcení (ordinované služby) než je tomu dnes, kdy se světí na jáhna (diákona), kněze (presbytera) a biskupa. Slovo "svěcení" má zvláštní nádech, představím si pod ním spíše svěcení pramenů či studánek než adeptů na církevní "ouřad". Jedním z tzv. nižších svěcení bývala...

Snad každý to někdy poznal. Hodně jsme se snažili, dali jsme tomu všechno. Mnohého jsme se třeba i vzdali, anebo to odsunuli stranou, aby se podařilo uskutečnit sen, kterému jsme věřili. A když přijde zklamání a ze snů zbudou jen trosky vzpomínek, nejradši bychom zmizeli ze světa. Ať nejsme na očích, ať si na nás neukazují prstem, ať si...

Nedá mi to, abych nad tím nepřemýšlel. Co by se s námi stalo, kdyby nám do tváří dýchl Ježíš. Pěkně zblízka. Přijali bychom jeho dech života? Nadechli bychom se od něho Ducha svatého? Jak by nás to proměnilo? Co všechno bychom ovanuti Duchem dělali jinak, protože postaru už by to prostě nešlo?

V zázrak vzkříšení nikdo předem nevěřil. Nebyla to víra Ježíšových učedníků, která umožnila, aby se velikonoční zázrak stal. Naopak, právě tím, že nastal nezávisle na lidském očekávání, nám je umožněno, abychom v něj uvěřili. Jestliže Kristus opravdu vstal z mrtvých, pak je všechno možné. Je možné důvěřovat - a s důvěrou odpouštět, usmiřovat se,...

V 70. letech komunistický režim pronásledoval a věznil "máničky" z undergroundové komunity. Básník Pavel Zajíček pro svou kapelu DG 307 tehdy složil píseň Lidi krve. Zpívá se v ní: "Před jasným prorockým slovem / se plazej jazyky křivý / pojď vzhůru až ke světlu / chci tě naučit cejtit." Ve dnech, kdy si křesťané připomínají Ježíšovu poslední...

Ježíš vstupuje do Svatého města. Je věrný své cestě, nezříká se jí a neuhýbá, třebaže půjde cestou křížovou. Přijme hořký kalich a hrdinsky jej vypije až do dna, neboť "není možné, aby prorok zahynul mimo Jeruzalém" (Lukáš 13, 33). Teď ho vítají zástupy, které mu provolávají slávu a mávají palmovými ratolestmi. Připomínáme si to na Květnou neděli....