Je kněz či biskup ještě dnes "náboženskou autoritou"? Ztrátu společenské prestiže si někteří z církevních představitelů kompenzují tím, že se stylizují do facebookových mystiků, anebo si hrají na hodnostáře na svém malém diecézním písečku. Pokud se podíváme do Nového zákona, zjistíme i bez hlubšího ponoru do textu, že náboženské autority zde nejsou...

Ohlížení je ošemetná disciplína. Četl jsem v nějaké moudré knížce: "Ohlédni se nazpět, uvidíš dopředu." Jenže takové ohlížení musí vycházet z touhy pokračovat v cestě, jít dál - právě k tomu nás zavazují naše počátky, z nichž jsme vyšli. Proto je užitečné ohlédnout se čas od času právě za nimi.

Už nevím, který filosof napsal, že pro život je charakteristické "obstarávání". Prostě pořád se o něco staráme. Můžeme to chápat dvojím způsobem - jako péči a jako starost. S péčí o sebe, o blízké, o domov, o životní prostředí, jsou jistě spojeny i nemalé starosti. Ale snášíme je, protože víme, že péče je znamením lásky - a láska je...

Obvykle odvozujeme hodnotu sebe sama od toho, čím jsme, co děláme a jak jsme v tom úspěšní. Takové sebehodnocení je často přísné až kruté. Dovolili jsme, aby nám v duši vládl otrokář, který bezohledněji než kapitalistický továrník či dozorce v pracovním táboře posuzuje naše výkony, plnění norem, plánů a závazků. Jak si máme vážit sebe sama či jedni...

Dnes je svátek evangelisty Matouše. Na příběhu jeho povolání za Ježíšova učedníka se dá krásně doložit jedna věc, nad níž v posledních dnech přemýšlím. Slýchám totiž: Není správné otáčet se k druhým zády! Souhlasím. Jenže je tu problém - i když neukazujeme druhému člověku záda, on si to tak může vykládat. Anebo nám druhý člověk neukazuje záda, a my...

Odpuštění je přímou cestou, jak se podílet na životě samotného Boha, neboť on je odpouštějící láskou, která nezná hranic. Neodpouští pouze "sedmkrát a dost". To by nestačilo ani na jediný den, vždyť kolikrát denně zhřešíme a sejdeme z cesty, ať už v myšlení, ve slovech, či ve skutcích? Naštěstí pro nás Bůh si nevede evidenci, kolikrát už nám...