Posvátný dotyk
Nevím, jestli mám právo o tom psát. Ostýchám se. Pro jiné je to každodenní chléb a svou službou se nechlubí. Ale snad aspoň takto mohu za jejich práci poděkovat a vyjádřit vděčnost, že ve vzácných chvílích se na ní smím podílet, byť si připadám jak páté kolo u vozu a musím se nechat vést.


