Když zakusíte úspěch, dosáhnete vítězství, radujete se z toho? Bylo by divné, kdyby ne. Věřící člověk v takových situacích "chválí" Boha. Ne proto, že by Pán Bůh potřeboval naši pochvalu, ale protože "chválit" v hebrejštině znamená děkovat, vyjadřovat vděčnost a uznání. Úspěch a vítězství totiž nezávisí na lidských silách nebo šťastné náhodě.

Říkám si, jaký smysl by mělo křísit mrtvé, nebudou-li vzkříšeni ti, kdo žijí? Přivést k životu člověka, v němž odumřela naděje, touha, důvěra, láska, smysl pro krásu a schopnost vidět i konat dobro, to je mnohem větší zázrak než obalit kosti masem a kůží.

Pomocí zraku přijímáme asi 80 % všech informací z vnějšího světa. Nevidomý člověk je tedy značně ochuzen. Zostří se mu však další smysly. A někdy se v něm rozvine i jakýsi "šestý smysl". Není proto náhodou, že už v nejstarších kulturách mezi slepci najdeme básníky, věštce, mudrce. Ztratili zrak, ale vidí, co ostatní nevnímají. U nás tomu bývá...

Ve staré gospelové písni Jesus met the Woman at the Well ("Ježíš potkal ženu u studny") se zpívá: "Ženo, ženo, měla jsi pět mužů, a ten, kterého máš teď, není tvůj muž." V písni se cituje z Janova evangelia, z rozhovoru Ježíše se samařskou ženou u Jákobovy studny. Poprvé jsem ji slyšel v podání Afroameričanky Rosetty Tharpe. Poselství...

Vítr a Duch jsou si v lecčems podobní. Oba vanou a dují. Někdy jen tak ševelí a jindy spustí pořádný hukot. Podobní jsou si natolik, že v hebrejštině se označují stejným slovem: ruach. U obou také platí, že nevíme, odkud se berou. Kde se rodí vítr? Odkud vychází Duch? Teolog odpoví: Duch svatý vychází z Otce. Z Boha. Vyznává...

Dějinami světa se vine krvavá řeka válečných konfliktů a všemožných forem násilí. Rozlije se občas jako povodeň, která spláchne, co jí stojí v cestě. Zanechá za sebou zmařené životy a zničenou zemi. Nikdo z nás nevíme, čeho jsme schopni. Jak bychom se zachovali, kdyby ta strašná povodeň dosáhla k našemu prahu a vrazila do našich dveří? Probudil by...