Hodina procitnutí. Přechodu ze spánku do bdělosti. Ze snu do reality. Jenže abych dokázal bdít, vnímat, zaměřovat pozornost, musím si napřed odpočinout. Vyspat se na to. Pokud nechci, aby veškerá skutečnost, k níž se mám během dne vztahovat, být s ní ve spojení, ztratila jasné obrysy, rozpila se, zahalila smutným závojem otupělosti, pod nímž se...

"Podívejte se na fíkovník nebo na jiný strom: Když se už zelenají, sami víte, že léto je blízko. Tak i vy, až uvidíte, že se toto děje, vězte, že je blízko království Boží. Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení, než se to všechno stane. Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou." (Lukáš 21, 29-33)

Antický svět měl svoje ideály krásy, vyjádřené "posvátnou nahotou" soch olympských bohů a bohyň. Křesťanství nabídlo jiný ideál krásy, taktéž spojený s nahým tělem - ale s tělem Krista ukřižovaného. Jenže co je krásného na ukřižovaném těle, zbitém a zmučeném? Zhola nic. Je to krása v ošklivosti. Krása zraněná, tragická, disharmonická,...

Neměl bych se stydět, když zamyšlení na apokalyptické téma píšu v teple ve své pracovně, po dobré večeři, se sklenkou červeného na stole a příjemnou hudbou jako zvukovou kulisou? "Všechno bude rozmetáno!" hřímá Ježíš. Tak jo, povzdechnu si, a dolévám do sklenky, co ještě zbylo v lahvi sladkého řeckého vína. Nepochybně bych na apokalyptickou notu...

Bůh se dívá na člověka a vidí živoucí bytost. Boží pohled oživuje. Obdarovává životem, utváří život už jen tím, že se dívá laskavě. Možná si občas nepřipadáte dost živí, nosíte si v sobě mrtvá místa. Bůh vás vidí živější, než jak si ve chvílích únavy či trápení připadáte. Jeho pohled ve vás nehledá, z čeho vás obvinit, ale co...

Zní to asi trošku výhružně, takže se radši zeptám jinak: Co váš spánek? Dlouhý nebo krátký? Hluboký nebo lehký? Kamarád, se kterým jsem pár let sdílel pokojíček, mi vždycky po ránu položil otázku: "Jak proběhlo bezvědomí?" Spím už méně než dřív. Prý se tak projevují první známky stárnutí, když člověk potřebuje méně spánku. Vstávám brzo, čtu si,...