Zažili jste, že vám někdo řekl "Miluji tě"? Pokud ano, jak se vám to přijímalo? Zaplavilo vás štěstí? Nebo jste se polekali citů, které vám dal najevo ten druhý? A teď obráceně. Vyznali jste někomu lásku? Jak to přijal váš protějšek? Byl z toho průšvih? Nádherná love story?

V neděli Hodu Božího velikonočního jsem přijel na bohoslužbu do husitském kostelíku v Křemži. Otevřenými okny i dveřmi proudil dovnitř teplý jarní vzduch a bylo slyšet zpěv ptáků. Jako by se přidávali k naší liturgii. Anebo my k té jejich?

O křesťanech v prvotní jeruzalémské obci (tehdy ještě nevěděli, že budou nazváni "křesťany") čteme v knize Skutků apoštolských, že "byli pospolu a měli všechno společné". Krásná idylka, jenže "bejvávalo", dalo by se říct. Dnešní realita v církvích vypadá jinak. Avšak co bylo, přece opět může být! Co když minulost pouze naznačila, co teprve přijde v...

Nevím, jak vy, ale já si navykl předem počítat s horší variantou vývoje událostí. A překvapuje mě, že věci, kterých jsem se obával, opakovaně si kvůli nim dělal starosti, se naprosto nečekaně rozuzlily a dopadly mnohem lépe, než jsem očekával. Říkám si: Člověče, co takhle více důvěřovat, že vesmír umí být i milosrdný a občas vymyslí happy end?

Je možné milovat někoho, koho jste nikdy neviděli? Důvěřovat někomu, koho nemůžete zahlédnout ani koutkem oka? A přece apoštol Petr píše vyznavačům Krista: "Ač jste ho neviděli, milujete ho; ač ho ani nyní nevidíte, přec v něho věříte a jásáte nevýslovnou, vznešenou radostí, a tak docházíte cíle víry, spasení duší." Zkusme tu otázku otočit:...

Na Velký pátek jsem si cestou do kostela všiml, že na Mikulášském náměstí v Plzni začínají kvést sakury. Udělalo mi to ohromnou radost. Nevěděl jsem však, jak tu radost z probuzeného života, z kvetoucí krásy, skloubit s poselstvím pašijového příběhu posledního úseku Ježíšovy pozemské cesty, která se završila nesmírně krutou, bolestivou a ponižující...