V 70. letech komunistický režim pronásledoval a věznil "máničky" z undergroundové komunity. Básník Pavel Zajíček pro svou kapelu DG 307 tehdy složil píseň Lidi krve. Zpívá se v ní: "Před jasným prorockým slovem / se plazej jazyky křivý / pojď vzhůru až ke světlu / chci tě naučit cejtit." Ve dnech, kdy si křesťané připomínají Ježíšovu poslední...

Ježíš vstupuje do Svatého města. Je věrný své cestě, nezříká se jí a neuhýbá, třebaže půjde cestou křížovou. Přijme hořký kalich a hrdinsky jej vypije až do dna, neboť "není možné, aby prorok zahynul mimo Jeruzalém" (Lukáš 13, 33). Teď ho vítají zástupy, které mu provolávají slávu a mávají palmovými ratolestmi. Připomínáme si to na Květnou neděli....

Lazar zemřel, protože Ježíš u něho nebyl, když onemocněl. Naopak Ježíšova přítomnost ho vzkřísila k životu. Smrt nemá větší moc než Boží syn, který Lazarovi přikázal: "Pojď ven!" Jeho příběh se mi vryl do srdce a vybavuje se mi často, už proto, že v kruhu blízkých jsme si jej četli při domácí pobožnosti, během níž jsme před lety vzpomínali...

Přišli do Kafarnaum. Když byl doma, ptal se jich: "O čem jste cestou uvažovali?" Ale oni mlčeli, neboť cestou se mezi sebou dohadovali, kdo je největší. Ježíš usedl, zavolal svých Dvanáct a řekl jim: "Kdo chce být první, buď ze všech poslední a služebník všech." (Marek 9, 33-35)

Národ Samaritánů uctíval Boha na hoře Gerizim. Židé jej uctívají v Jeruzalémě, ačkoli chrám, jehož se dotýkala Hospodinova sláva (Šechina) už téměř dva tisíce let nestojí. Zachovala se jenom Zeď nářků. Rovněž na středověkých křesťanských mapách byl Jeruzalém zakreslen jako střed světa, neboť v tomto městě se odehrálo závěrečné drama Ježíšova...

Žijeme ve vnitrozemí, takže nám připadá, že přirozeným prostorem, v němž se pohybujeme, je souš. Bez pevné půdy pod nohama jsme nejistí. Stačí si však vzpomenout, že prvotním prostředím, v němž se začaly odvíjet naše životy v mateřském lůně, je voda. Než jsme se naučili chodit, uměli jsme plavat. Narodili jsme se z vody. Už nejstarší řecký filosof...