S dobou, ve které je nám souzeno žít, se každý vyrovnáváme, jak umíme. Postoje ke společenským problémům odhalují naši povahu a charakter. U řady lidí jsem vypozoroval dvojí základní reakci. Tou první je brblání a skuhrání ve stylu "kam ten svět spěje", "jak tohle skončí", "to už není normální". Ach jo! Docela by mě zajímalo, kdy byl svět naposledy...

Jaký bude svět, až odezní pandemie? Pochopíme, že návrat k "normálu" není žádoucí, protože bezbožné normy, jak si je v "době před-koronavirové" nastavila globalizovaná společnost, nebyly ničím jiným než hromadně páchanou sebevraždou, destruktivním žitím na dluh? Účet budou splácet nejen budoucí generace, ale pravděpodobně už naše "pokolení...

Bohoslužbu VII. neděle velikonoční slavíme ve zvláštním úseku liturgického roku mezi Nanebevstoupením a Letnicemi. Kristus vystoupil na nebesa, ale Duch Svatý ještě nesestoupil. Zdá se, že na světě panuje podivné prázdno. Strach z prázdna (horror vacui) podle starých filosofů sužuje přírodu. Člověk je součástí přírody, ať už je Matky Země věrný syn...

Pravdu mám já! Nesouhlasíš se mnou? Mažu si tě z mobilu a odebírám z přátel. Nemáš mi co říct, protože neříkáš, co chci slyšet. Jen si běž nesouhlasit s někým jiným! Neruš moje kruhy, jsem v nich spokojen sám se sebou a svými pravdami. Takové jako ty nemůžu potřebovat. Najdu si ochotné a oddané přitakávače, moje pravdy budou sdílet se...

Před několika dny jsem se procházel po břehu řeky Ohře. Bylo příjemné slunečné odpoledne. Pro mě však slunce nesvítilo. Tížilo mě břemeno černých myšlenek. Dopadlo na mě poznání, že uzrál čas a přiblížil se přelom věků, ale já nevím, co s tím. Všechny plány vzaly za své.

Karanténa pomalu končí, ale budoucí vývoj neumíme předvídat. Když karanténní opatření vstoupila v platnost kvůli hrozbě nákazy, vynořila se naléhavá otázka: Co v nezvyklé situaci dělat? Odborníci radili: Nejlepší je nedělat nic. Mínili tím, že máme zůstat doma, omezit pohyb venku i kontakty s dalšími lidmi. Ostatně bez těchto nezbytných opatření by...