Jako začínající farář jsem neměl řidičský průkaz a do svého působiště jsem dojížděl vlakem. Na nádraží v Sokolově tehdy ještě byl otevřený bazar s cédéčky. Jednou jsem se jimi probíral a narazil na záhadný název: Oboroh. Všiml jsem si, že autorem dvou písní je kazatel Sváťa Karásek, jehož deska Řek´s už ďáblovi ne? mi pomohla najít si cestu...

Na 18. říjen připadá svátek evangelisty Lukáše, mého patrona, jehož jméno hrdě nosím. Ve II. listu apoštola Pavla Timoteovi je o Lukášovi zmínka: "Pospěš si, abys přišel za mnou co nejdřív. Démas mě totiž opustil, protože více miloval tento svět, a odešel do Tesaloniky. Krescens odešel do Galacie, Titus do Dalmácie. Jediný Lukáš je se mnou....

Na sklonku léta jsem oddával starého kamaráda, který je znám svou náklonností k umělohmotným nazouvákům zvaným "kroksy". Dokonce si je nechal vytetovat na rameno. Přesto mě trošku překvapilo, když se k svatebnímu obřadu dostavil v tričku a kraťasech - a samozřejmě v kroksech.

Kdykoli na mě dolehnou úzkosti a tíseň, připomínám si verše Františka Halase: "Kůň bronzový kůň Václavův / se včera v noci třás / a kníže kopí potěžkal / Myslete na chorál / Malověrní / Myslete na chorál."

Vracím se z nákupu na malém jihočeském městě. Stoupám do mírného kopečku, směrem ke kostelu. V podpaždí džus a toastový chléb, v kapse cigaretové papírky pro kamaráda, v ruce kostku másla a srolované noviny. Míjím dvojici dětí, jdou ze školy. Věnují mi náznak úsměvu: roztržitý muž v krizi středního věku, co si zapomněl vzít nákupní tašku, neboť...

Sedmnáctým rokem působím jako duchovní na západu Čech, v bývalých Sudetech, kde nezahojené rány z naší minulosti jsou stále patrné ve tváři krajiny i ve tvářích lidí. Ve službě faráře, kaplana v pečovatelském domě, učitele na zdravotnické škole i dobrovolníka ve vězeňství se mi otevřely mnohé příběhy a dotkly se mě smutné i radostné osudy. Nahlédl...