Za každé dobro, které jsme se rozhodli přijmout, musíme zaplatit cenu. Třeba za přátelství, za manželství, za kněžství. Cena je někdy vysoká a k placení se nemáme, protože jsme sobci. Sami sobě jsme křížem, který můžeme unést pouze tak, že se poneseme navzájem. S vědomím, že společně jsme neseni Kristem. Jinak skončíme uvězněni v systému, v němž...

Jan Křtitel i Ježíš začínají své poselství stejnou výzvou: "Obraťte se!" U Jana je obrácení doprovázeno lítostí nad starými hříchy, u Ježíše je spojeno s vírou (nebo ještě lépe důvěrou) v evangelium. Stvrzením obratu je přijetí křtu. Ponoření do vody odnepaměti symbolizuje duchovní očistu, v Novém zákoně ale získává ještě hlubší rozměr: křest je tu...

Často slýchám, že církev má vystupovat jako ochránkyně "tradiční" rodiny. Někteří si to bohužel vykládají tak, že křesťan automaticky odsuzuje všechny formy "netradičního" rodinného soužití. Jako že církev je tu hlavně proto, aby druhým lidem dokládala, jak jsou hříšní a zavrženíhodní, když vypadli ze šablony.

Troufnu si nadhodit kacířskou myšlenku. Zároveň ale doufám, že kacířskou jen pro ty věřící, kteří potřebují Pána Boha jako velkého Loutkáře, tahajícího za všechny nitky.

Skutečnost, že Památka zesnulých (lidově zvaná Dušičky) se v kalendáři nalézá v těsném sousedství svátku Všech svatých, není náhodná. Vzpomínka na věrné zemřelé je teologickým rozvinutím tohoto krásného svátku. S vděčností a radostí si připomínáme, že my všichni, napříč prostorem a časem, živí i mrtví, náležíme do společenství svatých a že právě...

Ze všech možných definic víry si nejraději opakuji tu novozákonní. Věřit znamená doufat v to, co nevidíme. Spoléhat se na to, co - ještě - není vidět, co se zdánlivě nijak neprojevuje, co nepřináší rychlý, hmatatelný a měřitelný výsledek. Přesně tohle je víra, biblická a křesťanská, ber nebo neber. Není zrovna snadné přijmout víru jako dar, když...