Zázraky se dějí, ale neviditelně, "za zrakem". Co je neviditelné, může být daleko skutečnější než to, co lze spatřit očima. Zázrak je událostí vnitřní proměny. Niterný obrat od základu člověka přenastaví, zcelí jej, uzdraví a osvobodí. Změna smýšlení se logicky projeví i navenek. To, co vidíme a nad čím žasneme, však není zázrak, nýbrž jeho...

Jedním z velkých zážitků pouti do Svaté země byl pohled na staré olivovníky. Kmeny zkroucené, kůra zvrásněná, ale větve stále zelené. Dávají dobré plody i chladivý stín. Mnoho prožily, ale nezapomněly, proč jsou tady. Snad i proto v nich zůstávají stopy mládí a svěžesti.

Co dělá křesťana křesťanem? Je to prosté. Křesťan věří v Ježíše. O víře se mnoho píše v celé Bibli a kazatelé při bohoslužbách neustále k víře vybízejí. Věřit v Ježíše ovšem také znamená následovat ho, spojit s ním svůj život, darovat se mu a skrze Něho se darovat bližním. To už se nám jeví složitější a náročnější. I zde však...

Nejčastěji se hovoří o tom, co nejvíce chybí. V církvi pořád mluvíme o lásce. Kéž by už láska sestoupila z našich úst do našich srdcí! Kéž bychom byli Kristovou láskou proměněni - a tak se stali opravdovou církví. Pokrytecká hra na církev je únavná a navíc k ničemu.

O půlnoci sedím doma v pracovně a zkouším psát kázání o bezdomovectví. Při bohoslužbě mu budou naslouchat i lidé bez domova. Nevím, jak na to. Vedu si svoji pohodlnou existenci, nemusím přemýšlet, co dnes budu jíst, kde budu v noci spát a čím se zahřeju, až mi bude zima. Když zahlédnu bezdomovce, odvrátím zrak, protože dostanu strach. Připomenou mi...

Když starověcí křesťané hledali způsob, jak vyobrazit Ježíše, nesoustředili se na ztvárnění jeho tělesné podoby (o níž evangelia mlčí), nýbrž na jeho poslání (o němž evangelia svědčí). Rané malby Ježíše z římských katakomb neukazují vznešeného Krále vesmíru, ani trpícího Spasitele na kříži, ale mladíka nesoucího na ramenou zatoulanou ovečku.